Punk is not dead

Ten pankáč si strčil ukazováček pravý ruky do libovýho kroužku v uchu a třikrát zatáh´. Červená cirkulárka na jeho hlavě nabrala obrátky a přepůlila mi obě lýtka podél.

V tom letním parnu rozkvetla jako špekáčky nad ohněm. Mívala jsem ráda ohně. Bejvala jsem skoro pyroman. Babička ze mě kdysi šílela. Zapalovala jsem všecko. To, co hořelo, jsem zapalovala, aby to hořelo, a to, co nehořelo, jsem zapalovala, cokdyby. Většinou to smrdělo. Moje lýtka smrděla, nehořela. Koukala jsem nahoru a viděla jsem tam kroužit ptáky. Můj bystrý, leč lehce zastřený, mozek brzy vyhodnotil situaci. Vlaštovky to nebudou. Vlaštovky nekroužej. Vlaštovky se vrhaj střemhlav po mouchách. Přítomnost much na mých lýtkách nevyburcovala kroužící ptáky, aby se vrhali. Ptáci poklidně kroužili a vyčkávali. Supi! Kde jsou supi, tam je smrt. Rozhlídla jsem se kolem, ale nikoho jinýho, kdo by byl mrtvej, buď úplně, nebo skoro, jsem nenašla. I ten pankáč zmizel. Nezahlídla jsem ani jeho záda s vtipným nápisem „Jsem pankáč, vole!“ Nikde nikdo, jen já a ti ptáci. Jasný znamení, pokyn k sepsání poslední vůle. Vždycky jsem věděla, že jsou supi užiteční. Ale netušila jsem, jak moc. Skoro, jako včely. Pečlivě jsem se tedy prohmatala a našla jsem papír a tužku. Napsala jsem hlavičku, Věc: Poslední vůle, vypotila jsem seznam mýho majetku – knihy, květiny, dva litry mlíka, nanukovej dort a cédéčka, a velmi spravedlivě jsem podělila všechny, koho znám a kdo je hoden mých intelektuálních pokladů. Vtom odněkud přiběh´ pankáč a do rozpůlených lýtek mi vložil ukurky a cibuli. Potom je zašil režnou nití a olízl si divný fousky a vesele mi řekl: „Punk is not dead!“ A tak jsem mou poslední vůli strčila do kapsy a odešla domů. Od tý doby mám nadívaná lýtka a vim, co komu odkážu. Jo, supi jsou užitečný a punk je věčnej. (Nítě, co trčely z lýtek jsem oholila s chlupama. Chlupy dorostly, nítě ne.) ((Poznatek: s nadívanými lýtky se poguje blbě.))