O něčem jiném

Zajímavě zpracované téma nevěry.(Ostatní se časem poddá.)T*

Co je daktyl a český jamb je mi úplně volný...a k tomu Tvému vulgarismu se ani nebudu vyjádřovat, na to abych si užil jízdu v autě nemusím umět rozebrat motor a znát části převodovky, ty jantare....

Nad chybami lze přimhouřit oko, nad jejich sebevědomou obhajobou už ne. Mohl třeba říci, že onen daktyl je vlastně český jamb s cezurou uprostřed verše, ale on ne, jeho to nezajímá, protože je božsky(jako Wolker) nadán. Prostě sračkař už podstatou svého myšlení. Co řící k básni? To je veršů, to je slov, než se vůbec něco dozvíme! Ale... při troše skromnosti a práce...

dost plodů mám na zahradě však je mi celkem putna že nemám všech pět pohromadě když se o mně šušká jak nejvíc prý mně chutná sousedovic hruška **

Nejsem básník nové doby, Jsem ten starý poeta, ten co verši dílo zdobí, ten co není asketa.

Děkuji, že jsi si dál tu práci s tím rozborem, nicméně znělost, neznělost...neblazni...připada mi to jak chemický rozbor nedělního oběda...prostě buď mi chutná nebo ne...a k té topornosti...sám vím jak lehce tvořím rýmy...a toporne to opravdu není...jde mi o pocit z toho díla. Vždycky si řikam, když čtu podobné kritiky...myslíš, že třeba Wolker o tom měl páru ? A to si na něj nehraju...

obsah hodnotit nechci, neb z mého pohledu není co... ale alespoň k rytmice a technice výstavby verše pár slov, když vidím tu práci ;) Lehce toporně a mechanicky zveršováno. Je sice pěkné, že jsi se vyvaroval vytváření slovní vaty pomocnou drtí různých spojek a zájmen, bohužel o významový level výš je tam ornamentálních figur víc než dost. Neumíš škrtat. Ovšem to bychom opět odbíhali k "obsahu". Ambicí byl daktyl... a přitom už ve čtvrtém verši ti došel dech, nejprve s rýmem, poté i v rytmu.... ona to avizovala už ta změna v předpisu čtyřstopého daktylu (X - přízvučná slabika, x - nepřízvučná) uštknuti nevěrně, nestálou chutí, Xxx Xxx Xxx Xx = 4D která ty hrdličky nákazou nutí, Xx x Xxx Xxx Xx = 4D přijmout konečně to správné rozhodnutí, Xx Xxx x Xx Xxxx = 6TŽ a huž jsme v pérdeli pane hrábě. další dvojice veršů které je nasnadě, když vidíš tuhle ženu, Xx x Xxx x Xx Xx Xx zakleslou do muže, ačkoli ona bez prstenu Xxx Xxx Xxx Xx X xxx má sice daktylské začátky, ale ve svém průběhu toto schéma opouští, nicméně s mírným přimhouřením oka jsou rytmické průběhy alespoň sobě navzájem odpovídající. A pak dále už přecházíš do jambu Je to však potřeba? Je třeba pálit mosty? x x x Xxx x Xx Xx Xx = 6JŽ Nestačí rovně přistoupit a role své se zhostit Xxx Xx Xxx x Xx x x Xx = 7JŽ ... atd. Jsem ten poslední, kdo by mohl něco namítat proti (účelné) proměnlivosti v rytmu jako takové. Ale mám tušení hraničící s jistotou, že to vůbec nemáš pod kontrolou.

/*

Díky za uznání.....:)

Wow, tohle je supr. Tip*

Evžo, díky za názor...nicméně v celé básni o rozsudek nazavadíš.....je to pohled mimo kruh..není tam žádný verdikt....si myslím......pouze, že lichost se nepáruje...a jestli jsem se Tě dotknul a našla ses tam...tak je to asi správně, že Tě to rozezlilo :)Ale uznáš, že asi moc "košér" to není....nebo Tě to ba ...?

Nikdy nebudeš znát zrovna jejich příběh, nevidíš jim do hlav ani do životů. Nesuď, abys jednou nebyl souzen. Je to téma pořád dokola obehrávané a nikdy nevyčerpané.

dokonalé...***