Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+6 neviditelných
Evoluce v cyklech
datum / id05.09.2012 / 415216Vytisknout |
autormiromurka
kategorieMiniatury prozaické
zobrazeno653x
počet tipů3
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Evoluce v cyklech

 

 

  Vstala a spolykala hrstku prášků. Ostrá bolest hlavy rázem pominula, neboť byla přebita čímsi tupým; úmorným. Hrdlem si prolila něco kávy, namazala pár chlebů pro děti. Navlékla si předpisovou minisukýnku a rty si zvýraznila předpisově rudou rtěnkou. Šéf je starej prasák; rád švihá důtkami. "Ale ale, Evičko..." jeho jazyk je nateklej a napůl tak nějak vyhřeznutej z huby ven; poznávací znamení všech prasáků. "Nevíte jaká je dnešní barva?" Polekaně se rozhlédla kolem sebe. Popletla si odstín. Znala pracovní řád - automaticky si stáhla sukni. Starej dobrej prasák sňal ze zdi rákosku a cvičně jí zasvištěl vzduchem. Poslušně se předklonila a nechala se potrestat. Kancelář byla provoněna svěží vůní několika kapek její teplé krve. "Vraťte se k práci," zazubil se prasák. Prasák byl členem městké rady; krom toho však zastával také pestrou škálu dalších funkcí; bylo otázkou osobní prestiže stát se jednou z jeho osobních asistentek či asistentů. 

  V nedobře osvětleném koutě kanceláře se krčilo nevýrazné oznámení v tomto znění: "Odmítnutí poskytnutí orálního uspokojení přímému nadřízenému NELZE dle současného řádu chápat jako důvod k rozvázání pracovního poměru s dotyčným zaměstnancem." Jednalo o sto patnáctou dovětku pracovního řádu. "Řadový zaměstnanec se neprokouše ani přes pátou dovětku, za to dám hlavu na špalek!" ujišťoval najatý psycholog.

  "Dobytci, krmení!" "Dnešní oběd obsahuje rekordně nízké množství výživných látek," mudroval biolog v laboratorním plášti. "Je to vlastně zázrak, že nás to dokáže udržet naživu. Bůh žehnej závodní stravovně." Eva poslušně kráčí třímaje svůj plastový tác. Sem tam někdo padne, ale Eva táhne dál. Vůz se nebezpečně kymácí, neboť jedno z kol by si již zasloužilo důkladnou opravu. Kočí zuří a mlatí bičem; musí doručit svůj náklad, zkrátka musí. A v příkopu podél cesty se srocuje několik tuláků - prach a špína jim pokryla tvář a zhladila vrásky. A hlad jim dodal odvahu. Kočí není hloupý - odvazuje jednoho z padlých volů, získává tím čas, neboť tuláci se vrhají na čerstvou mršinu a nechávají vůz vozem. Porcují vola a zalézají zpět do své skrýše.

  Když přišla domů, děcka už pobíhala po baráku. Manžel seděl v křeslě a hleděl snad do zdi; snad do televize. Manžel byl v pořádku, děcka jí však dělala starost. V dětech bylo cosi zvířecího - bily se navzájem pěstičkami, pokřikovaly, kousaly a škrábaly se, mazaly se vlastní krví, snad aby z nich šel větší strach. Nemluvily moc, snad už ani nemyslely. Eva spolykala hrstku prášků, které ji předepsal podnikový doktor a mávla nad tím rukou. Šla si lehnout.

   

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

09.01.2013 19:46:45alcap on e

tip

09.09.2012 08:45:56feferonka
Souhlas s Lakrov. *
06.09.2012 11:09:51DeadKennedys
Neříkej, že bys Bartákovi s chutí nepodržela :-D
06.09.2012 10:46:03LenLenka
Představy MUDr Bartáka?
05.09.2012 12:22:26Lakrov
Plné nadsázky a absurdnosti (což mi připomnělo Felliniho filmy, jimž nerozumím :-) ), a přesto jakési nepřímé sepětí s realitou, z něhož mrazí...

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.