Přílet před větou

Přílet před větou

   hned za hranicí tečky supí to

v hercně a na ňadrech kapání

pečetě kořenů

vklíněny do paží jako stvoly trávy –

kymácíme se do umření, spolu a šťastní...

Zvedáš mnou

             jako s kouskem měsíce

Posvátná – říkám si do sebe

síla láku od okurek je cítít prostorem

- na jejím konci

 množí se

         kouřmo zapálených slov o mocnosti trhu a

poslání lidskosti v jedné vteřině

 to vše vše to co páří se k rozličnosti

ubírá si dechu k rakovině

zvedá mnou

     jako s kouskem hniloby

tam kde mluvím tam kde kapu se do tvých kopců

tam kde jsem

nejsem.

Štastní a spolu vklínění do smrti

za hranici tečky zvedáme se

jako bychom byli měsícem.