Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Voňavá nevěra

04. 10. 2012
0
1
575
Autor
Dája

 

Byla nebyla prekrasna kvetina,

nebyla hloupa-snad trochu naivni, myslela, ze pro nej je jedina.

Pro kterou kazdy den on otvira oci,

se kterou pro lasku svuj zivot skonci.

Mozna, ze slepec v tu dobu videl vic,

pro krasnejsi ruzi, nechal si ukrast posledni dech svych slepych plic.

 

Mohl ale predpokladat- jeho mlady chtic,

zranene srdce place, ale je uz davno pryc...

Nekde hleda novou lasku- na bolest chce zapomenout,

s nekym, kdo by pro ni zil- si krasne city pripomenout.

V bolesti si vraci zpatky kazde jeji obejmuti- slova laskyplne,

hlupakovi nestacilo srdce jeji poblaznene.

Vycitky ho ubijeli- jeho cerne svedomi,

provazi ho ted uz porad,

 co udelal...? nezmeni!

Daleko od tehle rany, slychala jsem nove hlasy,

tlukot srdce kvetincina- jeho city, krasy...

Zacala zit pro pocity, vnimala je ona sama,

kazdodeni vychod slunce, take s nim i usinala...

Slunce,

vune,

milovane- jeji stastne hlasy,

zila pro ty obycejne,

nepoznane krasy...

Milovala vuni travy, oddala se sama sobe,

tenhle pocit neztratila- at ji prosim neprobudis,

lezi na nem v hrobe.

Na svete uz nebyli,

ona zila pro zivot a zivot zase pro ni,

odesli uz naporad,

TOHLE BYLI ONI...


1 názor

Miroslawek
08. 10. 2012
Dát tip
Už sama ochota uvažovat o stoupající vertikalitě výstavby stupňovitých reflexí indikuje oslabení formy...

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru