když se víla rozestůně

když se víla rozestůně,

bába sosna ohne se

těžká mlha z lesních tůněk

rozmůže se po lese

na paloučku vzdychnou mechy,

ostřice se čepelí,

starý zajíc klopí slechy

v polích mezi jeteli

nesnídala, nesvačila,

nezobla si oběda,

v polévce je přece síla,

spílá víle lebeda.

kdo uloží kovaříčky

na dobrou noc do mechu?

kdo uzamkne pramen říčky?

tma už vlézá pod střechu

kdo probudí paní Sovu,

cvrčkům housle naladí?

(hrají dneska Mozartovu

MALOU NOČNÍ v kapradí)

kdo motýlům srovná křídla,

sukně kvítků rozvine?

kdo pokárá luční šídla?

To je práce; JE-MI-NE!

někdy se ta rčení lidí

ani u víl nemýlí,

až když stůně, všichni vidí,

jaké je být bez víly