Den za dnem

 

 

Den za dnem

ve Skandinávských lesích

mluvím s losy

 

Cítím se bezpečně

 

Znají své hranice

jejich život

plyne mezi ploty

 

Pomalu

 

Každý den

se něco dozvím

učí mě znovu

chodit mluvit i cítit

 

K večeru se scházíme

v nejtemnější části lesa

 

Padají

příběhy nejstarších

ze kterých jde cítit teplo

 

Regeneruji se

objímám je a hladím

 

Pozoruji je

když spí vestoje

 

V naprostém tichu

jde slyšet

jen oddychování

uvolněných těl

 

Čas je vzdálený

 

Hvězdy

co tu byly vždy

jsou i nyní

a já začínám pršet

 

Nejdříve v kapkách

co jen občas

proplesknou list

později dopadám silněji

a pravidelněji

až se svět změní

v jednu velkou průtrž

 

Jsem tady tady i tady

tady zatékám a

tady mě saje Země

 

Potřebuje mne

a já potřebuji ji

 

Už jsme si

několikrát v životě řekli

jak to máme

 

Já

jako voda

v řece i přehradě

ona

jako základna gravitace

 

Zdravím tě Země

 

Jsem v tobě rád

 

Rád se brodím

ve tvých brázdách

v záhybech

zatáčkách

kopcích a propastech

 

Budu tu s tebou

navždy

živý

jako soustředěné dítě

pravdivý

ve svém strachu

a odvážný

ve své pravdě..

 

 

 

---