Na cestě

Kam se probouzím 
odkud dýchám
kde jsem 
já
jenž tě tolikrát zabil jazykem 
v neustálém pádu z měst  
do slov z kterýchsi listopadů  
a periferií, jimiž se dotýkáme
já
se stébly žil na zápěstí času 
a vědomím, které se tolik liší 
od těch s větami, jimiž se vítají u věcí  
viděl jsem na nebi tvé rty
a ucítil polibek na sklo mojí tváře
jako jeden z darů bezvětří
mezi něž lze zařadit
voňavku vonící jako jodová tinktura
slečnu, která umí mávat řasami jako motýlími křídly 
a jasné představy toho, co se jeví jako pouhé obrysy
pod ženskými šaty kdesi v Provence
vím
jsem na cestě zimy 
už brzy 
si budu dodávat odvahy dýcháním do dlaní
a s každým nadechnutím to zabolí
jako kdybych vykouřil balíček cigaret