NAVŽDY

Podzim přišel mezi nás…sychravý je den a ten blízký listnatý les již všechny listy na zem odložil…jak krásně hraje barvami…tam chci jít…však z blízka jen ta barva zůstane…to jen za oknem se zdálo, že milým je…vně však pouze vlhký ranní opar a tlení listů spadlých cítím… ano, a opět ten pocit prázdna…ale vím, že sem patřím…cosi mě nutí ulehnout na to měkké lůžko a nasávat ten pocit samoty a zbytečnosti…na rtech úsměv a oči zavřené…neboť najednou vím…ani dlouho čekat nemusím a stojí tam On…prosím, pojď ke mně a pomoz mi, vždyť já na Tebe tu čekám…jen ty jediný můžeš tomu všemu smysl dát…jsem Tvá, oddaná…tak pojď tedy, milá, a slyšet byl ten hlas jak zvon, já dám Ti to, oč mě tolik žádáš…a mým tělem rázem rozlil se ten krásný, tolik očekávaný, pocit tepla…ano, to krev má byla, co netrpělivě z těla kvaltem vyrazila a mé hebké lůžko rudě obarvila…navždy