Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

ŠPATNĚ PŘENOSNÝ ZÁŽITEK

20. 10. 2012
14
24
2596
Autor
srozumeni

Dokážu o tom již mluvit, ale nikdy jsem o tom ještě nepsala. Ani tak nenapíšu úplně všechny detaily. O ty se dokážeme většinou dělit jen matky autistických dětí mezi sebou.

Mému synovi byly tehdy čtyři roky.. Věděli jsme už, že má autismus. Sotva opustil období těžkých úzkostných stavů, které trvalo několik měsíců, nastalo nám pravé peklo. Se zlostným křikem vybíhal ze svého pokojíku, mlátil dveřmi vší silou malého chlapce. Dvířka od lednice od jeho neustálých nájezdů, špatně doléhala. Probíhal celým bytem tam a zpátky, křičel a kopal. Jakékoliv mé pokusy o jeho zklidnění byly jen velmi krátkodobé, nebo se nezdařily vůbec. Vždy jen na chvíli, třeba kvůli jídlu, se zastavil. V těch chvílích jsem se na něj snažila mluvit a dokola mu opakovat, že ho mám moc ráda, i přesto, že se takto chová. Popravdě řečeno, už si ani nepamatuji, co všechno jsem zkoušela. Doteď mám celé toto období před očima jako v mlze. Jen pár nejsilnějších momentů mi utkvělo v paměti a z nich se mi skládá celý tento životní úsek. Pár hodin spánku denně bylo velmi nedostačující. Tedy pro mě. Jakýkoliv pokus o odchod od jeho postýlky dřív, než usnul opravdu tvrdě, byl ,,odměněn“ šíleným vzteklým řevem. Následoval tedy okamžitý návrat do pokojíku a snaha o utišení, aby se i jiní obyvatelé domu mohli vyspat. Samozřejmě jsem i vyzkoušela ,,dát mu na zadek,“ a ne jednou. Ale po nějaké době jsem pochopila, že vlastně ulevuji jen svému hněvu, a nic to neřeší. Syn se leckdy v těchto chvílích smál. Vůbec tomu nerozuměl. I při mém pláči se radoval. Tyto absurdity mě začínaly přivádět ještě k větší beznaději. Ve svých světlejších chvílích, kterých bylo už stále méně, uvědomovala jsem si, že toto se nedá vydržet dlouho. Ale nevěděla jsem, co s tím. Ani můj manžel, který byl celé dny v práci, nevěděl, jak pomoci. Neudržitelná situace na sebe nenechala dlouho čekat. Po jednom z mnoha takto vyčerpávajícím dnu, kdy jsem už byla úplně na dně svých sil, našel mě manžel u zapnuté televize, kývající se v křesle s docela nepřítomným výrazem. Téměř jsem si nevšimla, že už přišel. (Ale i přesto si doteď pamatuji, že dávali film ,,Pěsti ve tmě“ s Markem Vašutem v hlavní roli. Možná proto, že jsem se těšila, že se na něj budu dívat). V tu chvíli bylo rozhodnuto. Ano, už se nebudeme bránit nechat předepsat synovi nějaké léky na zklidnění. Musíme přeci bránit i své zdraví. Jak dlouho asi každý rodič s tímto rozhodováním bojuje...? Mnohokrát jsem o celé této situaci přemýšlela. Těžko jsem hledala odpovědi, zda jsem jednala správně, špatně. Měla jsem příležitost o všem mluvit s kamarádkou psycholožkou a s mnoha jinými lidmi třeba s podobnými zkušenostmi. Ale nikdy jsme nenašli odpověď na otázku, která mi doteď zůstala utajena. Jak vlastně milovat dítě, které vám ubližuje, fyzicky i psychicky? Mám se stydět za to, že byly i situace, kdy jsem byla ráda, že se mě na to v danou chvíli nikdo zrovna nezeptal? Možná odpovědí pro mě může být následujících šestnáct let společného života, kdy stále hledám cesty k oboustranné spokojenosti pro oba, nebo vlastně pro všechny tři.

24 názorů

srozumeni
28. 10. 2012
Dát tip
Panenko děkuji

***


srozumeni
23. 10. 2012
Dát tip
Efdevitko,jasne,ze je s nim i sranda,kor ted,kdyz uz je dospelejsi,moc ve vyvinu uz neni,je mu dvacet. Tuto je jen temna minulost,doufejmež. Juliano a kolousku,moc vam dekuji za mila slova.

koloušek
22. 10. 2012
Dát tip

Má štěstí, že má Tebe a Ty máš tolik síly. Já bych to nezvládla, to vím jistě.T*

 


Juliana
22. 10. 2012
Dát tip

Hledání cesty ke spokojenosti všech je těžké a je němu potřeba hodně silné dobré vůle i podpory a pomoci okolí. A víra, že snad jednou dojde ke zlepšení stavu.*


srozumeni
22. 10. 2012
Dát tip
Blani, děkuji. Gabi, to neva, jen si zavtipkujte. plpko,myslím, že je dost lidí, kteří nevědí destkrát nic, přesto povídají a ještě za to berou spousty peněz. Ti pak končí spíš za mřížema než na psychiatrii. Ale jen výjimečně. Většinou v tom uměj chodit. Vašku, až tak? Nepřeháněj. Ale děkuji. Tak snad Tě mé dílo nedostalo do deprese. Díky Petře. JÁ VÍM? ŽE TOTO MÉ DÍLKO JE ASI DOST DEPRESIVNÍ NEBO DĚSIVÉ? ALE MĚLA JSEM TO V HLAVĚ UŽ DELŠÍ DOBU A MUSELO TO VEN. DÍKY VŠEM.

Stavák
21. 10. 2012
Dát tip

"připomíná mi to křížovou cestu"

*


plpko
21. 10. 2012
Dát tip
Ospravedlňujem sa, posielal som to z mobilu a asi som sa uťukol 2x. Nevedieť 2x nič povedať je už prípad pre psychoša. Gabi, moc sa nerehoc, raz tam skončíme všetci, tak ako amíci. :-)

gabi
21. 10. 2012
Dát tip

plpko nevie, čo k tomu povedať, tak povedal aspoň 2x

sorry, Michalko:)))))

aj srozumeni, že ti tu vtipkujem, ale nedalo mi


Taubla
21. 10. 2012
Dát tip

Velmi emotivní a upřímné řádky srozumění. Těžko umí slovy vyjádřit, co teď cítím. Rozhodně to nevzdávejte a já vím, že ne. Můžu jen říct, že MOOOC držím ze všech sil palce, synovi i vám rodičům. Pevné nervy, hodně sil a lásky přeje Blanka.


Taubla
21. 10. 2012
Dát tip

Velmi emotivní a upřímné řádky srozumění. Těžko umí slovy vyjádřit, co teď cítím. Rozhodně to nevzdávejte a já vím, že ne. Můžu jen říct, že MOOOC držím ze všech sil palce, synovi i vám rodičům. Pevné nervy, hodně sil a lásky přeje Blanka.


srozumeni
21. 10. 2012
Dát tip
Všem, kdo jste se zastavili a zanechali zde od ,,uf" přes ,,hodně síly" až po delší textík a někteří i típek, moc děkuji a přeji hezkou neděli.

NaNov2
21. 10. 2012
Dát tip

Je to 19let hledání nejlepší z možných cest. Z možných. Že občas zapochybuješ o správnosti některé z nich? Třeba na některé své otázky nikdy nedostaneš odpovědi... ale to nic nemění na síle vašeho hledání... tvé i tvého manžela. Vím, že každý z nás vnímá a cítí sám za sebe, ale i přesto vy stojíte po mnoho let vedle sebe a nakonec hledáte společně. Přeji hodně sil do dalšího hledání...


Alegna
20. 10. 2012
Dát tip

**********hodně síly


plpko
20. 10. 2012
Dát tip
Uff!, neviem čo k tomu povedať.

plpko
20. 10. 2012
Dát tip
Uff!, neviem čo k tomu povedať.

Přeju hodně síly. *


gabi
20. 10. 2012
Dát tip

áno, ked si už dospela k tomuto záveru, nebojím sa o teba *


drzim palce T


srozumeni
20. 10. 2012
Dát tip
Efdevítko, děkuji Ti za reakci. Myslím si, že to už není pro mě až tak velké trápení.Určitě se tím ,,trápením" nesnažím něco spravit. To byla jen taková úvaha. Mám pocit, že jsem si v závěru v podstatě odpověděla sama, shodně s Tebou. Díky za zastavení a hezký den.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru