Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Z polárních hlášek

Výběr: Eli.Benett, DavidPetrik, Lyryk, Jinovata, a2a2a, Print, Markéta

01. 11. 2012

3571

Autor

Alimra

myslím si: ten kus světa znám
oči zahalené závojem
možná, možná dělá že není

že až do uzlů mému
rozumí lůžku

do některých spánků skáču od dveří
hlavu mi plní co libo

prstů
myšlenek
nebo reprodukcí strachu z dětství

říká mi: byla jsi v botách
vycházející s cestou
jedním z páru ochotníků černozemě

tvým počátkem je východisko úrody
vlastních vstání z banality váhy

já a svět: pokládají nás za pokrevní
neotřelou jazýčkem protistranu

na vlásku marioneta z masa a kostí
ve svazku s tím kdo právě
vede, vede těsně k lůžku pohozeným kamenem

lámeme hory pro vidinu písku
prohnaní jednou okem
podruhé sítí

a pak nám zdřevění jazyk:
a z úst ten pravý ořechový
strom vyžene vlastní výšku

z myšlenek
na vybroušenou noc

15 názorů

:-)))) nádherný soupis píčovin, nemaje souvislou myšlenku a čtenáři neřekne zhola nic...plýtvání časem a urážení stylu zvaného poezie....tento blok třeskutého textu bez ladu a skladu neviděl poezii ani přes moře v dalekohledu....být to zařazeno jinde jindy a jinak možná řeknu vlemi zvláštní kus apokalyptického myšlení zhulence na pokraji delíria, ale zveřejnit tohle jako báseň :-))))) autor nemá bohužel od přírody sebereflexi....

berg

07. 11. 2012

Dát tip

Zaujala mne poznámka DavidaPetrika o rezonanci V. Fisherové v téhle básni. Já osobně trochu váhám: čím rezonuje... snad určitým "ženským" vnímáním a viděním světa?

Viola Fisherová pro mne představuje jakýsi úhelný kámen (v původním smyslu slova, t.j. pomůcka pro zaměření staveb) současné české ženské poezie. Co nejvíce oceňuji v její tvorbě (především v té z posledního období před její smrtí), je prostota básnického jazyka a jasná, pevná stavba textu. Autorka zřejmě dobře věděla, že každá stavba by měla mít důkladné základy, pevné zdi a střechu, každý strom že potřebuje kořeny, kmen i korunu. Ta úžasná prostota a čistota její poezie, tolik pevná a ukotvená v prostoru, s jehož percepcí máme většinou problém hlavně smyslový - nedá se ochutnat, dotknout se ho, očima ho člověk nevidí... a rozumový - nedá se popsat slovy.

Proč ale tohle všechno píšu? Hlavně asi proto, že konkrétně v tomhle textu příliš analogií s tvorbou V. Fisherové nenacházím. Vidím několik povedených obrazů vedených poněkud klikatou cestou zvláštních inverzí, sebezpytu a klopýtání - místy balenka, místy asfalt, semtam louže a štěrk. ÷)