Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Člověk profesorů Weisse a Měrky

02. 11. 2012
0
8
2064
Autor
Movsar

Profesor psychologie Weiss na jednom svém semináři popsal případ vysokoškolského studenta, který ke svému sexuálnímu ukojení používal výkaly umístěné v igelitovém sáčku. Jednou rukou pak výkaly promačkával a druhou onanoval. Ke všemu byl pedofil a homosexuál.

Brrr, otřese se čistá duše každého spořádaného měštěnína. Tfuj, uplivne si chlap, co nemá čas na take chujoviny. Nenene, ani mi to neříkejte, prosí mladá matka, pro níž se stalo mateřství posláním (a pohodlnou životní volbou). Tak už dost, zařve milenka a zavelí k dalšímu šuku.

Ano, objekt profesora psychologie vzbuzuje emoce a jiná duševní hnutí. Vždyť on někde tam je. Někde tam venku.

Ale jsou tu i velice podobné objekty jiných poťouchlých dobrodruhů, než je profesor psychologie na - v mezích naší republiky proslavené - Karlově univerzitě. Jsou to různí prezidentem opomenutí profesoři literatury.

Třeba takoví Měrkovi lidé se mnohdy dotýkají konečky údů aury vědecky zkoumaných zvrhlíků. Nejen přibližují, ale vskutku se jí dotýkají. Někdy se dokonce může zdát, že jde přímo o sourozence takových studentů se zájmem o hovna v sáčku.

Přesto tu je rozdíl: člověk profesora Weisse je skutečný, někde, pravděpodobně v Praze, žije, dýchá, hovoří, jí, píše, chodí na poštu a jistě ... promačkává hnědou hmotu a k tomu onanuje. Člověk profesora Měrky nedýchá a nevykazuje ani jiné vegetativní příznaky existence; pochopitelně tedy ani nehovoří, nejí, nepíše anonymní dopisy a neodnáší je na poštu. Rozdíly by byly tedy zřejmé. Zvláštností je, že Měrkův člověk si zcela nepochopitelně ponechává jeden rozměr své jinak fiktivní existence - svou sexuální identitu. Jako by jeho sexus měl dva životy: jeden fiktivní a jeden skutečný. Alespoň tak o věci referuje většina. Měštěníni, chlapi s gulama, maldé matky a nažhavené milenky. Ti všichni si uplivnou úplně stejně před výstředním studentem i výstřední postavou textu.

Tedy máme tu tvora, který vyniká dvojjedinečností: jeho jedinečná sexualita je napsaná a stejně jedinečná sexualita je žitá.

Jak je to ale možné? Copak se neholedbáme už několik set let, jak jistě umíme vést hranici mezi mentálním a materiálním? Nebo jak ostře ji dokážeme vidět?

Tak kdo je tady vlastně úchyl?


8 názorů

Josephina
10. 11. 2012
Dát tip

Jedna věc je přesně popsat úchylku (úkol vědce, odborníka), dále tolerovat či netolerovat úchylku (pokud ti úchyl lije hovna na hlavu) a pak zabudovat sexuální úchylky do své literární fikce (Petra Měrku čtu ráda, protože mezi všechny své úchylné sexuální literární eskapády - což přiznejme si - většinu lidí zajímá a vzrušuje, často nenápadně připojí vyšší morální apel, toho si u něj cením. Je poplatný povrchní době, ale zároveň ji paroduje, svobodomyslně, bez skrupulí, bez ohledů na cokoli, v užších mantinelech své fantazie. Ale ne že bych mohla celou jeho knížku přečíst na jeden zátah. Ale je dobře, že je.


K Měrka- Znám ho jen málo, ale z přečteného bych ho zařadil k Pelcovi. Myslím, že tyhle knihy zprostředkovávají sice silné ale negativní pocity. A lidi tohle nemají zapotřebí- obzvláště ti starší. 

K Weiss- je otázka proč takové věci říká- že by také onanie? Nepřipadá mi moc užitečné zkoumat takové věci- ale zase prozkomat by se mělo snad všechno... Myslím že to byl pan Weiss, kdo napsal vědeckou práci "Masturbační aktivita občanů České republiky..." - velmi užitečné... Jinak existuje jakýsi sub- či parapsychiatrický obor jménem deviantologie. Myslím, že to nemá moc smyslu- jistě má smysl zkoumat PROČ se takto lidé chovají, ale lidi jako pan Weiss spíš jen sbírají historky, vyprávějí je, vyžívají se v tom- bůhvíproč.  


Movsar
02. 11. 2012
Dát tip

m: asi jde skutečně o sebezáchovný mechanismus a v tom plivanci je ukryto celé tajemství přežití. díky za útěšlivá slova. a čtení!

s: řekl bych, že u weisse jsem ve světě spíše reprezentace než fikce. nevidím toho studenta, ale je věrně reprezentován. weiss j eautorita, a tak vím, že tam někde on je. měrka tohle - o skutečnosti - nidky netvrdil. to je fikce. a kdyby to tvrdil, i tak bych mu asi nevěřil. a většina stejně tak. přesto měrkovy postavy iritují stejně jako weissovy svou sexuaitou. kdyby nešlo o sexualitu, zbyla by z nich jen pára.


StvN
02. 11. 2012
Dát tip

Jde jen o to, jestli v tu chvíli vidíš někoho dýchat nebo chodit po zemi, ale pokud nevidíš a někdo ti o někom vypráví, už jsi ve světě fikce, stylistiky, interpretace. Stejně jako nemůžeš říct o nějaké knižní postavě, že nemá reálnou předlohu, že někde nežije, tak nemůžeš říct o reálné postavě, kterou ale neznáš, nevidíš, že existuje, že někde žije. Ostatně na to, že tohle člověk neumí rozlišit, je fikce postavena, ne? Kdo by se vžíval do postav, o kterých by věděl, že nejsou reálné? Já v tom rozdíl nevnímám. Ty jo? Jak to pociťuješ?


Max Hutar
02. 11. 2012
Dát tip

Plebs avantgardu (ve smyslu agresivního, hranice lidství zkoušejícího umění) nikdy nedocení. Avantgarda ve skutečnosti není osvícenská ani moderní, je tmářská, elitářská, reakční.

Měrka je umělec, který vystoupil poté, co přišel konec začátku avantgardy, v momentě, kdy už pravá podstata avantgardy nešla prezentovat jako nová, a tudíž pokroková. Upřímně řečeno, myslím si dokonce, že plebs je moudrý, ofrňuje-li se nad avantgardním myšlením a tvořením, protože pokus o jeho přijetí by ho totálně zblbnul (viz světové války). Cesta k přijmutí úchyla do společnosti a odstranění předsudků nemůže vést skrze jeho artistickou glorifikaci.

Nemá podle mě smysl hořekovat, že se avantgarda nemůže stát novým smyslem, který nás všechny spojí. Vždyť to je nereálné, aby Měrku četly matky, chlopi, milenky atd. Koukni se na ně. Ze své pozice myslitele neohrozitelného předsudkem, ba snad ani soudem, vidíš v nich alespoň špetku potenciálu něco takového pochopit? Vždyť jsou to hovádka Boží.

Se kterými tu ovšem žijeme v krásné symbióze, protože tvoří naše rodiny, pracovní kolektivy, sousedstva, kollegia, trhy. Takže radím: moc do toho nešťourat, ještě na nás něco vyleze.


Movsar
02. 11. 2012
Dát tip

jak to že nejsou o nic méně lidmi? to je právě to, co mě zajímá. přece nedýchají, nechodí po zemi.


StvN
02. 11. 2012
Dát tip

Nelibi se mi dve veci. V uvodu implikujes, ze kdyz se nekomu, napriklad mlade matce, pro níž se stalo mateřství posláním (a pohodlnou životní volbou), neco hnusi, ze je hodna posmechu atd. Coz je myslim pod tvou uroven. A za druhe delas rozdil mezi napsanou a odvypravenou postavou, byt mozna nekde zijici. Literarni postavy nejsou o nic mene lidmi. Takze odpoved na tvou zeverecnou otazku zni: ty jsi tady ten uchyl. 


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru