Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+10 neviditelných
Bílé Vánoce
datum / id14.11.2012 / 418945Vytisknout |
autorEdvin1
kategoriePovídky
zobrazeno2320x
počet tipů9
v oblíbených1x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

Jsem zvědav, jestli přijdete na to, proč jsem tuhle povídku sepsal. Tedy pokud Vás neodradí její délka.



Každopádně ne proto, abych se přiživil na něčí tragédii - párkrát jsem to psaní vzdával, jednou jsem už hotový koncept smazal. Bylo mi z celého příběhu hodně zle.



Díky za jakékoliv dobře míněné komentáře.



 



Váš Ed

Bílé Vánoce

Text jsem po protestech ze strany několika matek odstranil.

 

Pokud si jej přece jenom chcete přečíst, použijte prosím následující link:

http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=419550

 

Ed

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

04.12.2012 10:00:21Rášek

Už jen poslední poznámka...

"... Zvolil jsem ženu neobvyklou... " - pak je to v pořádku; napsal jsi dobrý příběh, vyvážený, mrazivý. (I když stále zůstává v platnosti, že čtenář si může najít "svůj" výklad :o) )

Doufám, že tvé předlohy potkal jiný osud :o)

04.12.2012 09:18:04Edvin1

Zvolil jsem ženu neobvyklou (neobvykle nadaná), jež se dostala do neobvyklé situace (tři děti, každé s jiným mužem), ale s dost typickou touhou mnohých lidí - dokázat v životě něco neobvyklého, v jejím případě vydat knihu (zplodit syna, postavit dům, zasadit strom - vydat knihu ;-) ).

Jednotlivými extrémními epizodami jsem ilustroval pomalé přibližování se ke katastrofě. Prostě to, co ji po léta deptalo, a současně nepotlačitelná touha po něčem nadčasovém, nezničitelném, bylo nad její síly. Pak stačilo málo, něco, čemu by se bývalo dalo lehce zabránit (včasné vydání knihy), aby došlo ke kolapsu s nedozírně tragickými následky. Na jejím místě by ovšem mohl být někdo úplně jiný, s docela jiným osudem a touhou, a dopadlo by to stejně.

Těch dvacet kapitol nedokončené knihy sestává z více než dvaceti samostatných povídek. Neopustil jsem je - pouze jsem se rozhodl udělat vše jinak. Každá kapitola-povídka, a také nejedno povídání mezi nimi, najde své uplatnění v jiném celku.

Dík a ahoj!

Ed

04.12.2012 08:47:51Rášek

Zápletka s její knihou - jak to vysvětlit... :o). Já to vnímám takto: je důležité, co chce autor povídkou říct. Pokud jde o přiblížení "krachu" psychiky jinak normální osoby, je kniha jen jednou z příčin a podle mě ani na tragedii nemá přímý vliv (pohádali by se kvůli něčemu jinému, což vlastně i tak bylo) a když to takto podáš, vyznívá to pro mě, že její včasné dodání mohlo katastrofě zabránit. To je ale otázka - já myslím, že maximálně oddálit (pozitivní impuls), protože ta žena byla zdeptaná celkově a měla problematickou povahu (agresivní reakce na nečekané situace). Ale třeba taky ano...S tím souvisí i volba situací (nemocnost, kojení). Pokud jde o neobvyklý případ ženy, jsou tyto neobvyklé reakce v pořádku. Pokud se má ukázat běžná žena, i ty situace by měly být běžné. Žena, která to má "těžší" - slabá imunita, extrémní problémy s krmením dítěte, povaha - snáz "klopýtne".

Kamna - jo, keramická plotna je, myslím, nižší :o) a byl to vlastně starší dům, jestli si dobře pamatuju

"ty", nákup, neposlouchaly - super :o). To oznámení radostné události je mnohem lepší, ale pořád mě to "tahá" (to může být ovšem i momentální náladou... ). Tak nějak mi přijde, že by neřekla "dítě" :o)

Držím palce s knihou a (omlouvám se, ale neodpustím si to) doufám, že to nedopadne jako s tou povídkovou, kde jsi skončil u dvacáté kapitoly ;o))

03.12.2012 12:39:03Edvin1

Rášku, Tvou kritiku jsem si ještě jednou pečlivě prostudoval.

K jejím jednotlivým bodům:

- Onen, Tebou zmiňovaný případ čtyřnásobné vražedkyně, mi nebyl jedinou inspirací. Pročetl jsem zprávy o několika jiných obdobných případech v Polsku a Německu. Nestanovil jsem diagnózu, z mé strany se jednalo o hypotézu či mé přesvědčení. Odtud odlišnost mezi Tebou zmíněným případem a obsahem mé povídky.

- Re: "Proč by svobodná žena bez závazků musela dřít nákup? A žehlit?" Zde máš pravdu. I mně tato pasáž neseděla. Proč nakupovala ve velkém jsem vysvětlil dvěma větami v úvodu druhého odstavce. Žehlení jsem vynechal.

- Přítomnost emancipované babičky: Ta je právě v tomto provedení přítomna v životě ženy, jež mi pro "mou" Magdu byla předlohou. A má namodralý přeliv, lakované nehty, nepřebalovala ani svoje děti, natož vnoučata. Atd. 

- "...je to podáno tak, jako by byla nemocná alespoň pětkrát do roka..." Ano, má "předloha" bývá často nemocná. Doktoři jí řekli, že je její imunní systém oslaben přepracováním, starostmi a stresem.

- "matka trpitelka": Ta část s kojením, krmením, divadélky atd. je autentická. I když je netypická a velká většina z nás ani neví, že tomu tak může být, ponechám ji nezměněnou. Ať už se čtenáři může zdát, že se jedná o nadsázku, nebo o mou neschopnost napsat to přesvědčivě.

- "vytočit ji mohlo i jiné chování" Ano, mohlo, ale já vybral to, jaké z první ruky důvěrně znám. A snad i proto, že to není klišé.

- Jiřinka u plotny: Vím, co jsem napsal. Prvňáček může být schopen naběračkou sáhnout do hrnce. A rozlít to po horké keramické plotně. Už jsem takovou scénu u mne doma zažil.

- Zápletku s knihou jsem mnohokrát přepracovával. Pavel se v předchozím dialogu několikrát snažil Magdě naznačit, že kniha je prakticky hotová, ale Magda byla zaslepená žárlivostí:

„Magdi, už to bude brzy, možná dřív, než si myslíš.“

„Magdi, to není fér. Ta ‚malá baculatá‘ je…“

„Magdi, ta paní včera mi přišla ukázat…“

a tyto klíčové věty nebrala na vědomí.  

Magda jej už neposlouchala. Vytřeštila na něj oči:

„Poslouchej, té paní ze včerejška, tý tvojí malý baculatý couře řekni, řekni jí, že když sem zase přijde, tak ji…“ zvedla nůž ke své bradě.

Pavel tedy odjel, aby přivezl "překvapení k Vánocům". V sanitě se jí ho přece jenom pokusil předat, ale když ze zaslechnutého rozhovoru lékaře s policí pochopil, co se hlouběji v domku událo, „jeho prsty upustily knihu zpět do kapsy”.

- „TY své nakreslené oči” - ze slezského nářečí, kde, vlivem němčiny, bývají „zneužívány” ukazovací zájmena tam, kde v němčině bývají určité členy der, die nebo das. Díky za upozornění - vyhodil jsem.

- „...Pak jí vynechaly měsíčky...” zastoupeno větou poněkud poetičtější, aspoň doufám.

- Místo „neposlouchaly na slovo” jsem zastoupil moderním „...ani náhodou”.

Last but not least: Kam s tím textem na Písmáku, opravdu nevím. Ale doufám, že se jednoho krásného dne dostane do knihy.

Vřelý dík za pomoc!

Ed

 

 

 

29.11.2012 19:22:19Edvin1

Rášku,

díky, že jsi se přece jenom zmohla na dočtení. Zatím mne ve Tvých poznámkách nic neudeřilo do očí, takže každý Tvůj bod ještě jednou rozvážím, než bych něco (znovu) změnil.

Do této povídky jsem snesl postřehy mnoha osob z různých míst a časů. Chci Tě ujistit, že existuje minimálně jeden kojenec, jenž odmítl lahvičku, plive a kope, když pokrm dostává na lžičce, ale z prsu mizerně a s bolestí mámy, ale přece jenom saje.  Ne ne, situace jsou reálné, i když se Ti tak nezdají. Jestli bych na nich něco měnil, tak pouze můj styl. Ten může být příčinou nereálného dojmu.

Pokud se jedná o místo, kam tento text patří: Já opravdu nevím, co dělat, aby byl vlk sytý, a ovce celá. I can`t be everybody`s darling.

Ještě jednou dík. Ke Tvé kritice se budu muset vrátit.

 

Ed

 

 

 

29.11.2012 12:52:38Rášek

Nechci řešit, co je a co není normální, jen podotýkám, že v případě čtyřnásobné vražedkyně se samozřejmě psych. posudky dělaly a neprokázaly žádnou duševní chorobu (nakolik je to průkazné, to taky nebudu řešit).

Přiznávám, že napoprvé jsem nedočetla. Věděla jsem, o čem chceš psát, a když se ukázalo, že to bude opravdu ono, tak jsem to vzdala. Ale nedalo mi to, vrátila jsem se a četla opatrně od konce :o) - promiň. A pak jsem zjistila, že to o tom není, protože ona vražedkyně se chovala jinak. To, co jsi sepsal ty, přestože si to nemyslíš - ale čtenáři mají právo si najít "svůj" příběh -, je naopak povídka o obyčejné "normální" ženě. Do chvíle, než se něco stane (resp. než dopadne pověstná "poslední kapka") a ona to nezvládne a reaguje dle své povahy. Popisuješ zkrat, v nějž vyústilo mnoho stresových situacích, a který může potkat kohokoliv a myslím, že mnohá žena, a nejen ta která se matkou "nenarodila", o tom ví až "bolestně" své :o). Nenaplněný sen tu nehraje hlavní roli. A je to mrazivě autentické.

K povídce (jen můj pohled, netvrdím, že to tak je):

Začátek: dlouho jsem nechápala, co se děje. Když se někde objeví žena obtížená nákupem, většinou je to "symbol" vdané manželky a matky od dětí. Alespoň to je první myšlenka, která mě napadne. Proč by svobodná žena bez závazků musela dřít nákup? A žehlit? Takže jsem čekala nějakou nevěru.

Magda to má, chudák, těžké: část s babičkou; jednak je to podáno tak, jako by byla nemocná alespoň pětkrát do roka a druhak... přijde mi, že je to tu jen kvůli tomu, aby se ukázalo, jak to má Magda těžké.

Matka trpitelka: část s kojením. Přijde mi, že se v tomto odstavci autor snaží čtenáři naznačit, že Magda byla dobrá matka. Že se obětovala. Mně ale vadí, že to z toho je moc znát. Ta správnost a obětavost se dá ukázat na obyčejnějších situacích. Tohle by totiž naopak málokdo neudělal - přece nenechá své dítě takhle umřít? Další věc je, že mi to celé přijde nereálné. Přestože tuším, že ses inspiroval něčí zkušeností, já tomu nevěřím. "Lahvičku už dávno vzdala... " - nejsem žádný odborník na dětskou výživu a kojení, ale nejdřív se přece vzdává kojení, protože lahvička je pro dítě jednodušší. A v tomto případě i pro matku. "Růžové mléko" - od čeho? Od krve? Kolik bylo Luďkovi? A ta bolest, to se dost dobře nedá dlouhodobě vydržet. Jednou rukou odsávat, zvlášť když to s jejím mlékem za tohodle stavu muselo být všelijaké... rada doktora... prostě tohle neberu. A vytočit ji mohlo i jiné chování.

"... v oblacích páry rozeznala Jiřinku stojící u plotny... " - jak stará Jiřinka byla (prvňáček, ne?)? Jak vysoká, že dosáhla? A kde se tam tolik páry vzalo? To je neopařila?

Fajn, že zmizel ten monolog lékaře. Nechápala jsem, co znamená "dva plus dva", když mrtvé by měly být "jen" ty holčičky a s miminem se nemělo dít nic. Ať to bylo jakkoliv, takhle si můžu myslet, že skutečně spalo, ne jen tak vypadalo. A další věc – tohle není rozšířená sebevražda, jako v tom případu, co tě inspiroval. Tohle je vražda v afektu. Ona se rozhodla zabít sebe až poté, co zjistila, co udělala. Neplánovala svou smrt, ani smrt svých dětí.

Zápletka s knihou - jak ji najednou přinesl -, to mi přijde takové násilné. A k tomu, co se stalo, by nejspíš dříve nebo později došlo tak jako tak.

Sloh: Sepsáno je to pěkně, to, co mi vadilo, buď zmizelo, nebo mi to už nevadí. Přesto:

"... pak sledovala už jen ty své nakreslené oči... " - "ty" mi tu vadí; doteď se o nich nemluvilo a tady to vypadá, jako jen připomenutí.

"... Pak jí vynechaly měsíčky. Zjistila si příčinu a Honza se radoval jako malý kluk.... " - to mi přijde příliš "polopatisticky" a "nepoeticky" vyjádřeno (nehodí se to k ostatnímu textu)

"... neposlouchaly na slovo... " - pejsci? Které dítě poslouchá na slovo? :o) Že by nářečí?

 

PS: Škoda, že hlasy protestujících matek jsou silnější, než tvé původní rozhodnutí a hlasy nás, ostatních čtenářů... Přitom tahle povídka není v ničem „odpudivější“, než leccos, co tu můžeš najít a má navíc tu přidanou hodnotu, že je velmi dobře napsaná a pěkně se čte.

Měl bys to sem vrátit. Řešení s druhým dílem v konceptu není nejlepší. Když už, tak to původní dát do konceptů, jak radil Lakrov.

Ale dělej, jak myslíš.

28.11.2012 20:02:59Edvin1

tak jinak: A někdo by měl napsat silnou povídku o týraných dětech - abychom si více všímali, co se kolem nás děje.

 

Díky za morální podporu!

 

Ed

28.11.2012 13:45:34takjinak

Škoda Edvine, že jsi tu dílo nenechal, má tu své místo... Chápu, že matky to vyvedlo z míry, že se jim to nelíbilo... ale i takové věci se dějí, proč tedy mlčet nebo schovávat?

Naopak si myslím, že je potřeba o takových věcech psát, o hlubinách lidské psychiky o jevech, které neumíme vysvětlit...

Umělci byli vždycky ti, co se jako první začali hrabat v nepříjemných věcech, o kterých nechtěla společnost slyšet... Tím se totiž ty problémy začínaly řešit...

Ano, vídáme špatné - hrozné zprávy denně - v rádiu, v televizi na internetu.... ale myslím, že proti těm je už člověk v zásadě netečný. Řekne si: To je stašné... Proboha, co se to stalo... ale za pár dní už o tom neví... a když se náhodou dostanou k člověku (netřeba konkrétně matku) nevšimnou si drobných nuancí, nevšimnou si, že se něco děje a pak to dopadně zle... Nemusí jít hned o vraždu, ale třeba jen o týrání - psychické, fyzické, nezájem nebo naopak závislost na druhém, drogy, gemblerství....

Tvoje dílo tady vyvolalo silný ohlas - o něm budou čtenáři přemýšlet... a třeba si i budou všímat...

28.11.2012 13:14:39Lakrov
redaktor prózy

Přečtu si to znovu s několikadenním časový odstupem. Posílám si avízo.

28.11.2012 11:29:21Edvin1

Ano, nechám to být. A Fuks mi zůstane vzorem - i bez Rudolfa Hrušínského je jeho dílo skvělé.


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.