epos o klimešovi

odyssea a příšera, která po sobě zanechává ostrovy a ztroskotance, které v americe svážejí žluté autobusy

Dobrý!  /*

verze 1.1

Máte pravdu, kruci. Resp. to, co jsem chtěl udělat, se nepovedlo. Něco s tím ještě budu muset zkusit.

Místy trošinku rozjeté, říkaly mně uši, ale srdce přitakalo:-)*

Jsou tam pěkná místa, ale přijde mi to rozpadlé. Ta stěna na začátku špatně zapadá, asi mělo jít o stěnu vagónu s nějakým plakátem, způsob vajádření to ale zabíjí a lidská cena vyznívá jako osamocený moralismus hned na začátku básně. Pak jsou bezva hlavy, prchavá síň odpolední zastávky taky bezva, už v tom vlaku uplně sedím, ale ten trůn z písku se najednou týká ulice, já jsem na kolejích, ne na ulici přece, trochu se ztrácím. Už tak mám co dělat abych se vybičoval k tomu představit si, co tu najednou dělá písek a ještě k tomu se mám přeorientovat na ulici. Nevím co dřív a nestíhám proto ani jedno. No a vracení se z

postelí

to už se mnou jen tak mává. Asociuje mi, že nahoře ve vlaku byli jacísi spáči, pak zkouším ocenit obléhání postelí, nic nepomáhá, jsem zmaten. Ze zoufalství si užívám závěr jako by se nic předtím nestalo.

dobré miesto:

usedáme na trůn z písku