Přesažnost

Ty na druhé straně linky přečkáváš 

a předznamenáváš vůně jarní kotliny.

Ty barvy, ta návěstí, ty dravé myšlenky

a přesto všechno to natolik milé období.

 

Stávaš se mi fata morgánou a zároveň jistotou,

poslední příčinou a krutou bolístkou.

Přesto všechno, ač nic se zatím neděje,

již i ty postupně vnímáš to, co nás přesahuje.

 

Již nikdy nebude vše jako dřív,

už více né tak, jak myslíš.

A láska, to pro Rudouse otřepané slovo,

bude přebývát v nás již víc než jen skoro.

 

Až do hloubky tůní kamenných,

až do výšin hor stepilých,

až tam na sever, kde temnota puká,

až třeba na východ, odkud spása propuká.

 

A ty jsi náhle tak polekaná ...


 

 

 

 

---