O stavu poezie na Písmáku aneb Volejme 3x sláva našim ochráncům a vůdcům

Tak jako v hudbě si říkám, jak se může líbit tvrdý rock, často s povrchními či jednostrannými texty, a přesto má své velké publikum, tak i v poezii, jakkoliv je mi ona experimentální vzdálená, respektuji, že má své autory i čtenáře, kteří ji umí číst.

Ale jsme si docela blízko v názoru, neboť si také často kladu otázku, zda tyto nesrozumitelné obrazy nejsou spíše projevem egoismu ...já jsem teda originál a vy se teď vyznejte... nebo i upřímných emocí, jejichž forma nebyla zcela zvládnuta, neboť je v zajetí těch emocí.

Občas mi pomáhá, že v takto nesrozumitelných textech zachytím krádný, třeba jen ojedinělý obraz, nápad a ten mi navodí vlastní interpretaci a pak se v ní vidím.

V čem je ta podpásovost? Když čtu ( jak dnešní kritici říkají) archaickou poezii ( třeba, Mácha, Neruda, Erben atd) rozumím ji. Tady kolikrát nevím nic, vidím jen jakési nesmyslné spojení slov, ale v kritice se pak dočtu, že je to to neotřelé a nové-no možné to je, ale, že je to taky blbé a nesmyslné, to už tam není

tohle je podpásovka a docela mne mrzí. Ostatně, chceš-li, pojď do redakce a třeba jen hodnoť tuhle svou kategorii.

Ale no tak!

Tak tohle si, Vodenko, jistě pěkně vypiješ! :-))))) *t

zapomněl jsi na Emila

si utlouk (vlastně zabil ;)

*

Odfláknutý! :D

 :))))

Kdyby neměli funkci, vesele je ignoruji, některé i 2x jak pravěl Izer

a co kdybys je okázale ignoroval, jako oni tebe? :o)

Polednici na tebe! :-)

: )))

:)

maniaku jeden  :))))))))))))