Nepadám

Přemýšlel jsem o svých dnech
o světlu mém i tmě, jež tělo je mé duše
vím, že všechno co jsem, cestou je beze jmen
a to kam jdu, je něco mezi slovem a tichem  
dívám se na hodinky, v nichž běží čas jako pes za svým ocasem
a vločky tam venku, který je za světelným rokem oken 
míří vzhůru v závěji 
nehledám smysl ani odpovědi
na pláč nebo beznaději
do níž se ukrýváme, když nebe je tak nízko
že není rozdíl mezi vločkami a sněhem 
nevcházím do tváře zimního pole  
abych uvěřil v sebe 
nestávám u výloh s větrem za výkladem 
abych zaslechl něco víc než město
ani tě nedržím za ruku
abych nesněžil
jen vím, že s tebou nepadám