Pokus věřit

Pokus věřit

Jsem smutná,

prodapádám depresi,

a kde jsi Ty,

já věřila Ti,

věřila na louku s nebesy.

Sliby, slova,

opakuješ, zas a znova,

však ty dobře víš,

že mi jen lžeš,

že nic nesplníš.

Psal jsi mi slova lásky,

chtěl jsi hladit moje vlásky.

A skutečnost?

Konstatuji hořce,

jen planá naděje,

já věrně čekám

a láska má,

kdy za mnou přijde,

kdepak je?

Proč se mi bojíš podívat do očí,

bojíš se snad, že to neuneseš,

že se Ti hlava zatočí?

Ty trápíš mě svým jednáním,

já přátele odháním,

stále věrně čekám,

však vede tato cesta někam?

Já utrápím se snad,

než uvěřím, že máš mě rád.

Jak čas plyne,

místo abys přesvědčil mé srdce,

zjihlé,jiné,

zraňuješ mě čím dál víc,

jak mám věřit,že láska ,

má i krásnou líc?

A Ty pořád jen slibuješ,

krásně mluvíš, píšeš,

ale skutečně mě miluješ?