Vánoční nelady

Vánoční čas se blíží kroky drába,

aby nás všechny do radosti hnal,

však u mne to spíše bývá vřava

a radost s láskou jsou stále dál a dál.

Už oči dětské dávno vyhasly mi

a přede mnou teď servis rodinný,

kde snaha rozpoznat veškeré svoje viny

a neviny, jež kryjí šediny.

Snažím se hlásat slogany plné tepla

a přitom duše dlí již dlouho u pólu,

kolik je stejných, kterým duše neplá

a kolik srdcí před či po bolu.

Však přesto naplníme volátka,

ryba, salát z hlíz Kolumba, cukroví

a všude radost, naše pozlátka,

jenom ta duše, ta se nedoví,

že není radost, láska, pohoda,

je tady paní neshoda.

Pro koho tedy strojíme snahu nálad

a proč vzýváme syna božího zrovna teď,

když v ústech zhořknul předepsaný salát

a tradice již dávno má už sněť.

A tak jediná berlička zůstává,

která zní jak pohádka,

že děláme to všechno,

pro naše mlíčňáčka.

A kdo je nemá?

Tak nevím , má mysl je dál němá !