Kořalna v Racoon Valley je stejná, jako tucty jiných v Kansasu. Stejný bar, stejný lustr, stejné piano, stejné holky. Jen Mary je jiná. Sakra, takovou krasavici abys pohledal po celým Západě. Vlasy jako havraní peří, oči jako žhavé uhly, rty jako jahody, a úsměv jako když liješ čerstvý mlíko do džberu. Jenže si ráda přihne. Je to div, že kořalka ještě nespálila všechnu její krásu na popel. Mary by za doušek pálenky dala všechno a taky že dává, i sebe. Jen před ní otevřete lahev, už se vám vemlouvá, sedne si na klín, tak se usmívá a v tu ránu se přicucne k hrdlu a polyká. Jinak je ale netykavka. A právě s Mary jsme zažili náramné povyražení.

V kořalně byl obvyklý rámus, hrálo piano a housle, divoce se tancovalo, kolem stolů rozložení kovbojové i lovci, hrály se karty, holky se předváděly, Mary mezi nimi. Měli jsme s Hankem dobrý den, prodali jsme všechny kůže, čekalo nás pár dní poflakování. Vedle nás si poručil mladý Aaron Spencer lahev whiskey a jen nalil první sklenku, byla u něj Mary. Ta holka ucítí čerstvý chlast přes celý lokál. A hned na Aarona: „No tak přeci pozvi dámu na skleničku, fešáku!“

Aaron se jen rozvalí a povídá: „A toť se ví, že bych pozval, jen co za to?“

„Nalej mi a sám uvidíš,“ říká Mary a prstem hladí lahev po bocích.

Aaron nalil skleničku a nedbale ji přistrčil směrem k Mary. Holka popadla dárek mezi palec a ukazovák a obrátila obsah do sebe. A přisála se Aaronovi na rty, až se pod ním židle zakymácela.

„A za druhou ti toho dám ještě o maličko víc,“ řekla Mary mnohoslibně.

„Sakra, co pak s opilou čubkou, mokrý dřevo se špatně hobluje!“ vykřikl Aaron a odtáhl lahev Mary z dosahu.

Mary se po ní pokusila chňapnout, zakymácela se a sletěla na podlahu. Začali jsme se smát. Mary se zvedla a zlostně se po nás podívala.

„Ubožáci, chudáci, beztak bych marně hledala, co máte v poklopci!“ Smáli jsme se ještě víc. Mary odešla.

Něco mě napadlo. „Poslyš, Hanku, ta holka je učiněnej chřestejš. Dám sto dolarů, když dokážeš, aby tě políbila.“ Hank se nadechl, ale já ho rychle zarazil: „Ne, tak snadno ti vydělat nenechám. Žádnou kořalku jí nenaliješ, žádnou jí neslíbíš, musí tě políbit sama! Do neděle. Jináč mi těch sto dolarů dáš ty. Platí?“

A že je Hank palice ješitná, nakonec jsme si plácli. A já se jen smál pod vousy. Měli jsme zrovna pátek. Hank začal Mary nadbíhat, všemožně se jí dvořil, Mary uhýbala, prskala, opovržlivě si ho měřila, jednou mu pleskla pořádnou přes tvář. Hank začal brát sázku vážně. Zašel se k Bartleymu vykoupat, bylo to tenhle rok teprve podruhé, nechal se ostříhat a oholit, koupil si nový klobouk, vyčistil si boty. A zase za Mary. Jenomže holka se k němu měla pořád jako jalovice k ovádovi. Minula sobota, neděle se dávno zakousla do odpoledne.

Jedeme s Hankem lesem, Hank vpředu, já těsně za ním, mlčíme. Ale ne dlouho. Nedá mi to, a tak povídám: „Řekl bych, že sto dolarů je pěkná hromádka peněz. Co říkáš, Hanku?“

Hank se poohlédne, ale neodpoví. Tlumeně se směju a pokračuju: „Řekl bych, že neděle se kvapem žene k půlnoci. Co ty na to, Hanku?“

„Hleď si svýho, sakra!“ odsekne Hank a zlostně trhne uzdou. Směju se: „To právě dělám, Hanku. A těším se, až se těch sto kuřátek seběhne ke kohoutovi.“

„Ještě je nemáš v kurníku!“ zařve Hank a jak má horko v hlavě, udeří koně pěstí mezi uši. Kůň se vzepne a skočí mezi stromy, pádí slepě a Hanka smýká skrz husté větve. Konečně se Hankovi podaří ho zarazit, ale když se pomalu vrátí, vidím, že mu jedna větev projela hubou skrz na skrz a teď trčí ven jako kančí tesák. Na koňskou šíji kape krev, Hank má hubu odulou a oči vypoulené. Přepadne mě z toho pohledu záchvat smíchu, plácám se do stehen, klobouk mi spadne na zem, jak se prohýbám. Hank se směje taky, zlost ho přešla, přeci jen je to dobrý chlap. Vytáhnu mu pahýl z huby, Hank si ohmatává ránu a kleje. Jedeme do města. Jdeme se napít.

Hank si poručí lahev lepší whiskey a já mu povídám: "Ta huba potřebuje vyčistit. Zevnitř. Přihni si a poválej."

Hank si mocně lokne, nepolkne, drží whisku v hubě a čistí. Rty má pevně sevřené, ale whiska mu dírou po větvi teče proudem ven, všechna mu vyteče za límec. Jak to vidíme, vybuchneme v ohromném smíchu, tlučeme pěstí do stolů, mačkáme klobouky, dupeme do prken v podlaze, popadáme se za břicha, protože je to pohled k popukání. Přiblíží se Mary, přilákal ji ten mumraj kolem našeho stolu. Hank vypadá rozmrzele. Umíněně popadne lahev a přihne si znovu, ještě mocněji. Jako by to mělo na podruhé dopadnout jinak. Ale kdeže! Hnědá pálenka se proudem řine z díry v hubě a stéká bez užitku za límec. Smích neustává.

A tu Mary, která ucítila dobré pití, udělá to, co jí velí její posedlost. Vrhne se na Hanka, rty přilepí na ránu a saje ten nektar s očima přivřenýma rozkoší. Celou tlamu plnou chlastu mu vysála, než se stačil vzpamatovat. Když zásoby došly, utřela si bradu a slastně vzdychla. Hank jen překvapeně zíral, ale to už kdosi v lokále zařičel: „K čertu, takhle mě ještě žádná děvka nepolíbila! Ani za pět babek!“

Hank se narovnal, v obličeji se mu měnily výrazy, až konečně nasadil ten vítězný a vykřikl: „Cha! Tu to máme! Políbila mě. Kořalku jsem lil do sebe, Mary s tím neměla nic společného! Co bylo potom, už není moje věc! Ale políbila mě! A podívej se na hodiny!“

Otočil jsem se ke stěně, kde visely obrovské kyvadlové hodiny. Ukazovaly pět minut před půlnocí. Jen pět minut. Ale pořád byla neděle.