Umění haiku - část 1.

Tento text vznikl jako (místy volný) překlad anglického článku volně dostupného na internetu: http://www.mercy-center.org/PDFs/EW/HaikuPath.pdf

Druhá část článku se jmenuje: Technika psaní haiku a budete mít možnost se v ní dozvědět něco o základních pravidlech při psaní této formy.

 Všem znalcům jazyka a zvláště znalcům zen-buddhismu se předem omlouvám za možné zkomoleniny významů - výrazy jsem překládal nově, ale u zvláště komplikovaných termínů uvádím původní anglický ekvivalent.

Rovněž všechny překlady básní haiku obsažených v textu jsou mé vlastní - v případě japonských autorů jde o překlady anglických překladů, přesto ale doufám, že se mi podařilo alespoň uchovat základní myšlenku textu.

Umění haiku

– část 1.

 

I: Úvod

 

„Jdi k borovici, chceš-li poznat borovici, a jdi k bambusu, chceš-li poznat bambus. A ve svých textech se zbav osobních předpokladů a předsudků. Jen tehdy budou tvá básnická cvičení účinná, splyneš-li s pozorovanou skutečností v jedno – pronikneš-li do pozorovaného dostatečně hluboko, abys mohl spatřit, co je skryto uvnitř. I Kdybys mistrně vládl slovům, pokud to, co pozoruješ, zůstane od tebe odděleno, tvá poesie nebude nikdy pravdivá.“ (Basó)

 

 

II: Podstatou haiku je zvnitřnění (inter-being)

(zde používám termín zvnitřnění, abych akcentoval důležitost uvědomění si tohoto principu a účasti na něm ze strany autora haiku – pozn. Překl.)

 

Původ slova zvnitřnění (inter-being) je spojován s vietnamským zenovým mnichem Nhat Hanhem a znamená, že vše je obsaženo ve všem.

Haiku je tedy o tom nechat tuto energii (život, realitu) aby popsala samu sebe. Zkrátka: podstatou haiku je zachytit bezprostřední životní zkušenost – je tedy spíše způsobem života než uměním. Je způsobem nazírání, vnímání a žití.

Protože je haiku úzce spjato s osobní zkušeností, nejlépe je psát haiku bezprostředně po uplynulé události. Ale pamatujte -  na počátku je zkušenost! Teprve pak je možné přemýšlet o napsání haiku. Text by pak měl zážitek popsat co nejživěji a nejpravdivěji.

 

 

III: Základní principy haiku

 

„Hledej, co hledali staří autoři, ale nechoď v jejich stopách.“ (Bašó)

 

 

A. Haiku vyžaduje:

a)věnování pozornosti přítomnému okamžiku

b)prožívání každé chvíle naplno

c)touhu ponořit se do proudu životní energie

 

tichý zimní večer –

rybářská loď se vrací

s nákladem slunce

(Horiuki)

 

 

B. Autor haiku by se měl zbavit sebestředného přístupu k textu a psát z pozice ne-já.

 

zvony utichají

zůstává vůně květů –

tichý večer

(Bašó)

 

 

C. Není vhodné užívat při psaní haiku osobní a přivlastňovací zájmena  - zvláště Já, Mně, Moje. V japonském haiku je jen zřídka kdy určitá emoce vyjádřena přímo. Básník popisuje, jakou zkušenost/zážitek má, ne jak se při tom ON/ONA cítí.

 

dnes je nejdelší noc –

nejvíce času

na počítání hvězd

(Campitelli)

 

 

D. Emoce se tedy v haiku nejčastěji vyjadřují nepřímo. Častým podnětem těchto emocí je pomíjivá krása – krátký život sakurových květů, ale i pomíjivost lidského života.

 

podzim u jezera –

už jsou tu vlny a smývají

všechny stopy

(Paris)

 

 

E. Haiku není analytické, netvoří o věcech soudy, neobsahuje přirovnání a (oproti tradiční západní poetice) nepoužívá metaforu. (Metaforou je zde míněna hlavně textová metafora typu monstrance barů – Nezval, ale například alegorie je užívána. V překladech od A. Límana se může čtenář výjimečně setkat i s výše zmíněnými metaforami, ale zpravidla spíše v podobě ustálených toponym apod. – pozn. překl.) Haiku zkrátka popisuje to, co je tady a teď.

 

přes pole bavlny

až tam k západu slunce

řeka ze zlata

(Wright)

 

 

F. Nejčastěji tedy haiku užívá prostou slovní zásobu, prostřednictvím níž popisuje a zachycuje přítomný zážitek (chladný večer, jarní déšť, babiččina peřina). Haiku se naopak vyhýbá soudům (úžasný, strašný apod.) nebo abstraktním výrazům (věčnost, svědomí).

Snad proto, že haiku tolik klade důraz na přímou zkušenost, občas vzniká dojem, že jde jen o krátký popis krásného výjevu – takový soud by však byl nesprávný. Cílem haiku je vyjádřit hluboký, přímý a ucelený prožitek. Pokud tento prožitek schází, zůstává skutečně pouze povrchní popis.

 

Např.

červený karafiát –

listy jsou lehké jako pírko

a voní zeminou

 

 

G. Sjednocení (communion) – pokud je haiku psáno za účelem dosáhnutí uvědomění (consciousness), termín sjednocení je pro ně zásadní. Tento výraz, který je součástí zenové nauky, ovlivnil klasické haiku, ale v tzv. západním haiku je akcentován jen zřídka.

V textu tento postup často nacházíme ve sjednocení dvou odlišných prvků prostřednictvím jedné sjednocující síly, pochybu nebo proudu.

 

ticho

do skály proniká

zpěv cikády

(Bašó)

 

Zde se tedy konkrétně dva různorodé prvky – Ticho a Zpěv sjednocují svým směřováním – jako by oba – Ticho i Zpěv pronikaly do skály.

 

Další příklad:

 

na kurtu je plno

tam a zpět létají míčky

a motýli

 

Pozn.: I zde na Písmáku je občas možné podobný postup zahlédnout – jako příklad uvádím text od Můry 73, jejíchž textů si velice vážím:

 

„Už jenom kousek!“

Po žebříku šplhají

břečťan a chlapec.

 

 

H. Haiku jako duchovní cvičení odráží vzrůstající míru soustředěného vědomí a uvědomění.

---