Vítr

Vítr

Závidím
bezhraničnou volnost
větru
sílu s níž umí
plachetnice oceánem hnát
a zpátky pak
aby lidé
mohli klidně spát
přinášet spásný déšť
když předtím
 za obzor
odvanul zlá slova

a potom zakrouží

zlehýnka
 pírka načechrá
hrdličkám
i dominantním dravcům
v zápětí
vlajky na stožárech
roztančí
pro  radost
všem
osamělým mořeplavcům

pak vzlétne
a
zatváří se
trošičku tajemně
až nevinně
než
notovou osnovu
narýsuje rackům
na vodní hladině
v opuštěné
tůni
na cestě z orientu
odkud pokaždé
přináší
pestrou symfonii  vůní
a potom …
dříve než utiší se
všechna
naše
rozechvělá chřípí

zazpívat stačí píseň
ukolebávku
v listech
staleté lípy

uprostřed zahrady
pod okny
dětských jeslí

znít bude  trochu teskně

až zjistí
že sice mnohé dokáže
jen
 srdce
nikdy nenakreslí