Propustil jsem tě

Propustil jsem tě

ze svých snů o putování pouští

počítáš kroky ve směru hodin

neobrátím se pro zbytečnosti

díky za skelné oči a mlhu mezi námi

nikdy nebude nic dost málo

postavili kolem místnost tvaru rotundy

já okna nevidím

prosáklo to zdí mezi nás

a bije stále rychleji

je zbytečné držet okna zavřená

a podřezávat lokty

jsme k hodinám přivázaní

zem tuhle daň nevybírá

ptáci vletěli dovnitř podlahou

ta malá lež je nechala trhat slova

která něco by znamenala

naposled před sto lety

je mi jí líto jak sedí zaprášená a šílená

ve smyšleném rohu říká život je prázdný

pojďme být

ještě prázdnější a ušetřit se bolesti

stačí nakročit

tma už si vyrve zbytek

- jako by byla jediná kdo zná ten princip

vysvoboď mě

sejmi mě do srdce…