Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

domov

22. 01. 2013
9
3
640
omrzliny, hlasy
 
 
seděla před oknem. venku sněžilo.
přimrzla znovu ke svému světu, jako tolikrát
kdy to bylo poprvé ?,
roje vloček přistávaly a mísily se s vlasy
rozpouštěly je. prořezávaly kabát a kůži.
byla v nich i nad nimi
 
krev se plazila zpátky do žil, tepen, snažila se najít cestu
možná je v hlasech. některé hlasy řežou.
jiné stečou po obrysech postavy, jako by se jí ani nedotkly
další svědí mezi prsty. srážejí se. přibývaly sraženiny lidí, obrysy se rozpíjely
a možná to byl hlas --- vteřina zapla krevní oběh, plíce se roztáhly a
srdce odbilo. Řídký vzduch začal houstnout
 
 
 
 
domov
 
"It's like you feel homesick for a place that doesn't even exist."
 
 
 
Domy se vytrhly i s kořeny.
Ve vzduchu rozvěšené sklepy a půdy, neobydlení lidé, zmatené oči zarostlé do oknen
Místo které hledáš není.
Promíchané pokoje, srostlý nábytek
           --- vyráží stěny a podlahy
Ten dům nikdy nebyl. koupelna z rosolu drolí se pod vahou vody
Voda, jediná skutečná, sáhni si, neuneseš ji. a přesto neuteče
Kuchyň plná pěny. Několik příborů padá ze stropu který byl podlahou
                                       --- Nezraní, nelze je nahmatat
 
Kde je to místo? Kuchyň a obývák, na židlích rozložené dětství. Hrnky. Teplé mléko a med když jsem nemohla spát.
A teď můžeš spát?
Na stolech lokty, dlaně a ramena. Ohřívané hlasy. Úsměv a moje ruce, když jsem si je prohlížela v zrcadle.
Za okny a ve skříni složený strach --- ale byl tam. Ne ve mně. Tehdy ne.
Na schodech do sklepa a na dvorek stínoví duchové. Když zhasla světla, vsákli se na strop a čekali.
 
Hodiny venku, střechy a stromy.
Ona si raději hrála
a já sundavala mraky a věšela je na větve
         --- pak mi vyprávěly o průhledných světech. A o tom kde končí mlha.
 
Nebylo to. není.
Vždy jsi byla strach. A tma. A vlhko na stěnách. Nehledej cestu. vidím je, všechny jsou slepé.
Není kam.
 
 
Mlč. Vím, že nemám víc než vzpomínky. Ani ty nedržím pevně. Mají okraje a dno. Stačí na něj dosáhnout. Tam leží
všechny počátky i konce. I mé. Noční můry. Rty popraskané mrazem a zrcadla popraskaná světlem. Mráz zaseklý v oknech. Tání. Lenka. Tekuté blesky. Vše čemu říkali já.
 
Snad.

 

 

 


3 názory

Agibail
23. 01. 2013
Dát tip

výborná *


Zuzulinka
23. 01. 2013
Dát tip

přesně se mi trefila, do týla*


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru