Pignon skřípěl zuby, ale nezbylo mu nic jiného, než práci pomocníka přijmout, časy byly zlé a on si nemohl dovolit zemřít hlady. V nenávisti vůči švagrovi se v něm totiž zrodil plán vskutku ďábelský. A zde začíná komická etapa příběhu.

Od  jistého dne bylo možno zastihnout Pignona v podivné hře. Klečel uprostřed místnosti, v ruce prkénko. Tím se prudce klepnul zezadu do krku, ruku musel arci notně zakroutit, odpočítal do tří a plivl před sebe. A znovu, klepnout se do krku, odpočítat do tří a plivnout. Tak trávil celé večery, den za dnem, týden za týdnem. Klep, pliv, klep, pliv... Uběhlo mnoho času.

Potom Pignon jednoho krásného dne popadl sekeru a zabil svého švagra. Udělal to před zraky mnoha svědků, nesnažil se utéct, k zločinu se před soudem bez vytáček doznal. Dostal trest smrti. Za tři dny ho odvedli na náměstí, zde již pódium s gilotinou, dav se srotil, vpředu přihlížel sám starosta.

A tak vstrčili Pignona pod popravčí stroj, železo padlo a udeřilo jej zezadu do krku, hlava se odkutálela na okraj pódia a plivla starostovi přímo do obličeje.