Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+11 neviditelných
O Lišákovi a Zajíci
datum / id25.02.2013 / 424171Vytisknout |
autorEdvin1
kategoriePohádky
témaPřírodní
upřesnění kategorieTaková srandička
zobrazeno2045x
počet tipů12
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

Byli jsme s vnučkou na výletě na kolech. V jedné chvíli jsme zahlédli, jak v dálce v polích nějaká šelma, možná liška nebo zrzavý pes, pronásleduje zajíce. Zastavili jsme a sledovali, jak to dopadne. No a dopadlo to tak, jak jsem to v tomto textu popsal. Ovšem až na detaily - ty jsem si domyslel. A pomohla mi v tom i vnučka. Jestlipak uhádnete, na jaké části zde prezentované zápletky moje šestiletá vnučka určitě neměla podíl? :-O



Původně jsem tento text zamýšlel napsat pro lit. soutež nakladatelství Fragment. Letošní téma je "Pohádka pro dospělé". Ale jelikož se z formálních důvodů této soutěže nesmím zúčastnit, napsal jsem ji jen pro potěšení své, a snad i pár Písmáků.

O Lišákovi a Zajíci

Byl jednou jeden Lišák, zdatný lovec, jenž měl rád zaječí se zelím. Jeho paní dobře vařila a maso mu pekla na másle. Koření i přílohu nosila z jejich vlastní zahrádky. Měli se dobře a nic jim nescházelo.

 

Až se jednoho dne paní Lišáková vrátila ze zahrádky s prázdnou. Prý tam pořádnou zdravou hlávku nenašla, a ty, co ještě za něco stály, někdo ožral a ona se je štítila použít. Paní Lišáková hodně dala na zdravou výživu, a jelikož zelí obsahuje spoustu vitamínů, nesmělo vedle masa chybět.

„Musíš s tím něco udělat!“ naléhala na svého manžela.

„Co jako?“ odseknul pan Lišák.

„Chytit toho zloděje! Nebo mu aspoň pořádně napráskat!“

„No dobře. A vidělas tam někoho?“

„Já? To je tvůj úkol.“

„Proč můj?“

„Protože jsi muž. Tak se starej!“

 

Z masa jen tak, bez ničeho, Liščata rozbolelo bříško. Paní Lišáková si přestala dávat záležet, servírovala to, co připravila, přímo v pekáči; na nějaké ubrousky, příbory či způsoby u stolu už nemyslela. U Lišáků teď nebylo tak útulno jako dříve a zavládla tam blbá nálada. Manželé na sebe nemluvili, pan Lišák se začal potulovat a domů chodil jenom na noc, protože tu atmosféru nesnášel. V podroušeném stavu, navíc uondaný a nevyspaný, lovil čím dál hůř. Domů nosil jen sem tam nějakou tu myš, co ji chytil po cestě z hospody v příkopě. Paní Lišáková ji připravovala s ohrnutým nosem, a jen proto, že mladé musela nakrmit.

 

Ale pak se to panu Lišákovi zhnusilo. Předsevzal si, že zloděje čapne, protože se mu stýskalo po teplém a milém domově, ale hlavně mu chybělo zaječí se zelím. Jenže zloděj do jejich zahrádky chodil v noci, a jelikož byl Lišák šeroslepý, v noci raději zůstával doma.

Jednou pozdě večer přišla bouře a Lišákovi se naskytla jedinečná příležitost. Když vykoukl ze své nory, celé širé okolí měl každou chvíli jako na dlani, blesky je osvěcovaly znovu a znovu. Stačilo povytáhnout krk, aby dohlédl až do zahrádky. A co neviděl? Za natí mrkve, tam, co rostlo zelí, vykukovaly dvě špičky zaječích slechů. „Hrrrrmmm,“ zachrčel spokojeně a olízl se. Takže bude nejen zdravá příloha. Do zahrádky mu pod nos přišlo i zaječí.

 

Potichoučku, polehoučku se plížil mezi keři rybízu. U švestky zahnul k díře v plotě. Z plotu vytrhl laťku, co tam visela na jednom hřebíku, hodil si ji přes rameno a plížil se dál.

 

Lilo jako z konve, hrom hřměl a blesky blýskaly, a tak se ke zloději dostal nepozorovaně. Stál za Zajícem, který si právě cpal do pytle tu největší hlávku, co tam rostla. Pozvedl laťku, že ho praští, když mezi hromy a blesky zaslechl, jak Zajíc něco drmolí. Lišák, od přírody zvědavý, zůstal stát s laťkou nad hlavou a naslouchal.

„Pánbíčku, blejskni ještě jednou!“

Lišák potřásl hlavou. Nevěřil svým uším.

„Pánbíčku, blejskni, ať na to zelí vidím a moje Zajíčky nakrmím!“ uslyšel znovu. Lišák se už neudržel a na chvíli zapomenul, nač přišel a proč tam stojí s prkýnkem nad hlavou; smál se, až se mu břicho natřásalo.

Když laťku konečně nechal upadnout, zaječí dávno vyskočilo, a jelikož mělo žíly napěchované adrenalinem, vystřelilo jako raketa. Laťka dopadla na pytel se zelím.

 

Lišák přeskočil pytel a hnal se za svou večeří. Oba vyběhli ze zahrady, proletěli loukou, a už svištěli po poli. Jednoho hnal strach, toho druhého hlad, a oba bázeň z uskuhrané ženy. Jenže Zajíci po pár kilometrech adrenalin docházel. I Lišák začal pociťovat únavu. Ale představil si pekáč a na něm ta dvě stehýnka, co před ním běžela, a to mu dodalo sil. Jeho čumák se brzy octnul nad Zajícovými zády. Zajíci nezbývalo nic jiného, než uskočit stranou, pěkně v pravém úhlu. Lišák ovšem bleskově zareagoval a zaryl se předními běhy do rozmáčené půdy. Hrouda hlíny mu však podrazila nohy a on udělal pár kotrmelců. Hned vyskočil na rovné běhy a zase pelášil za Zajícem. Už už ho doháněl, ale Zajíc opět uhnul, co Lišákovi vyneslo dalších pár kotrmelců. To se opakovalo několikrát. Lišák se znovu a znovu sbíral ze země a metr po metru se přibližoval k Zajíci.  

 

Bouře odešla a déšť ustal. Zajíc se už nezdržoval kličkováním. Běžel ke stavení, obehnanému vysokým, živým plotem. Ve chvíli, kdy na své šíji pocítil Lišákův dech a do uší mu zahučelo obzvláště silné a sebevědomé „Hrrrrrmmm!“, kdy se zdálo jisté, že paní Zajícová se dnes stane vdovou, k plotu dorazili. Lišák ten plot vůbec nezaznamenal, neboť měl před očima i nosem jen Zajícova stehýnka, a tak se napasoval do díry, co v ní Zajíc zmizel, jako špunt do láhve. A zůstal v něm trčet.

Zajíc za plotem ještě kousek běžel, ale když za sebou neslyšel Lišáka, zastavil se a srovnal si srst. Chvíli pozoroval díru. Pak zvedl nožku a díru označkoval.

 

Lišák po druhé straně díry sebou cukal, ale trní jej nepouštělo. Až když mu na nose přistálo pár kapek pronikavě čpícího zaječího pižma, škubnul sebou jako praštěný palicí a hlavu z díry vytrhl. Seděl u ní, olizoval si škrábance a otřásal se odporem. Na větvičkách a trnech visely chumáče zrzavých chlupů. Vstal a v kostech mu zapraskalo. Rozhlédl se vpravo i vlevo, ale nějakou větší díru, kterou by za Zajícem prolezl, neviděl. Vydal se podél plotu.

  

Jednu větší díru nakonec našel. Jenže v ní stála vrata. Přiblížil se k nim a začal je očichávat. Ale jen co našel místo, kde by mohl podlézt, už se přiřítili dva dobře živení hafani. Uskočil v posledním zlomku vteřiny; jinak by jej bývali rafli za čumák. Z bezpečné vzdálenosti je sledoval.

On sice dovnitř nemohl, ale oni zase nemohli k němu, a to se mu začalo líbit. Jen tak, z hravosti, udělal krok zpět k vratům a hafani se rozštěkali jako blázni. Pokročil ještě blíž. Ti, kterých se vždy bál jako čert kříže, nasávali jeho pach a ve své bezmoci vyli a skákali na zavřená vrata.

Lišák se protáhl a nahlas zívl. Lehl na dláždění s hlavou na předních tlapách, jen pár centimetrů od vrat. Přivíral oči a škodolibě se usmíval. Psi za vraty šíleli.

 

Zajíc se také zvedl a hupkal dál. Když zaznamenal podezřelý ruch kolem vrat, vrátil se zpět ke své díře. Tam nic nebezpečného nezjistil, vlezl tedy dovnitř a po druhé straně vykoukl. Po Lišákovi ani stopy. Jen ty chlupy. Ještě jednou se rozhlédl, a pak se dlouhými skoky rozběhl zpět k liščí zahrádce.

 

Zahrádku si nejdříve omrkl, jestli tam náhodou nepobíhá paní Lišáková, jež, ač ženská, měla stejně ostré zuby jako její pan manžel, a když nikoho nezmerčil, šel mezi záhony. Nejdřív vykopal mrkev, nažral se jí, a pak zbytek záhonu označkoval. Na záhonu se zelím sebral pytel, naplnil ho tak, že ho skoro zvednout nemohl. Sedl si na něj a přemýšlel, co by tak ještě mohl provést, když se zatím Lišáka obávat nemusí.

 

Nechal pytel pytlem a namířil si to k Liščímu doupěti. Smrdělo to tam odpornou liščinou, takže si všecko přestříkal, a teprve, když se líbezná vůně zaječiny rozlila všude kolem, pocítil se jako doma a odvážil se až k samotnému vchodu. Očichal jej, zase odběhl a rozhlédl se po okolí. Po Lišákovi ani vidu, ani slechu. Vrátil se ke vchodu a nahlédl dovnitř. Ticho. Udělal dva kroky, zavětřil a zaposlouchal se. Zase klid a mír. Pak udělal krok třetí a čtvrtý, a za chvíli vklouznul do nory celý a kradl se dál.

 

Za rohem se před ním něco pohnulo. Dřív, než se stačil otočit a utéct, uslyšel tlumené: „Zrzečku, ty ses už vrátil?“ Paní Lišáková mluvila skrz svůj kožich, neboť se v úzké chodbě nemohla otočit. Zajíc sebou trhnul a v té tmě drcnul čenichem do něčeho měkkého a teplého.  „Ale ale, copak mi neseš?“ ozvala se nato paní Lišáková. Horečnatě přemýšlel, co říct nebo udělat. A tu se mu z hrdla vydralo „Hrrrrrmmmm!“ Lekl se sám sebe, ale dřív, než stačil pomyslet na útěk, pocítil, jak se to něco teplé a měkké na něj tiskne. Přitulil se k tomu. „Hrrrrmmm.“

 

Jen co byl hotov, padla na něj hrůza. Už déle neváhal, otočil se a opravdu pospíchal. Z dětské komůrky vykoukla Liščata. Neodolal a houkl na ně: „Hu!“ Liščata zmizela ve tmě. A venku už jen k pytli, hop s ním na rameno a pryč, pryč, jak nejdál od liščí nory.

 

Lišák se vrátil domů až hodně pozdě. To se zastavil v liščí hospodě a utěšil se tam několika rumy. Když přišel ke vchodu do nory, zdálo se mu, že to tam nějak moc smrdí zaječinou, ale jelikož měl profesně se zajíci hodně do činění, nepřikládal tomu nijak zvláštní důležitost. Ale stejně zůstal na čerstvém vzduchu a šel si lehnout pod jabloň.

 

Přátelé a známí k nim po tom dni přestali chodit, a neřekli proč. Ale Lišákovi se domysleli. Nevadilo jim, že smrdí jako zajíci, protože si zvykli a už ten pach sami přestali cítit, ale děti chodily domů z liščí školy celé uplakané, prý že se jim jiné děti posmívají, a někdy se s nimi i perou. Tatínek Lišák se to snažil napravit na rodičovské schůzi, ale třídní učitelka řekla, že je těžko tohle dětem zakazovat, když i ona sama zaječinu cítí a stydí se tím pachem prosáknutá chodit domů. Všem rodičům domluvila, aby na své děti výchovně působili a vysvětlili jim, že se něco takového může stát každému lovci.

 

S časem ta zaječina trochu vyčichla a zdálo se, že všecko bude lepší a na Zajíce se zapomene, ale pak paní Lišáková porodila čtyři Liščata s divně protaženýma ušima. Zde již na vyčichnutí nebyla naděje. Lišák sbalil do rance všech pět švestek své rodiny. Vystěhovali se neznámo kam.

 

O jejich doupě, nabízené na trhu nemovitostí za pakatel, projevilo zájem několik mladých, nepříliš zámožných liščích párů. Ale když jim nemovitost makléř předvedl, popotahovali nosem a jen slibovali, že si tu koupi rozmyslí.

 

Jediný, kdo měl opravdový zájem, byl Zajíc. Jenže ten neměl nic, a tak jen očumoval a každé noci celý pozemek pečlivě značkoval. Brzy to tam smrdělo tak, že se k němu slušná liška ani nepřiblížila. A tak celou nemovitost i s jezírkem nedaleko, dokonce s malým lesíkem a kusem louky, získal Zajíc za pytlík zázvoru.

Nastěhoval se tam se svou rodinou, a pokud neumřeli, sázejí mrkev a zelí, kosí pampelišky, suší jitrocel a žijí šťastně dodnes.

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

07.03.2013 20:50:16Tangens_Omega36

No, nemusí to být úplně lineární, ale aby se v tom nic s ničím netlouklo. To s tím vlastním dítětem chápu - já to beru stejně, ale když něco vyloženě zmrším, už to neopravuju, zrovna mažu. Ostatně, v mém věku... Žádná tragédie. :o)

06.03.2013 10:53:42Edvin1

Tangie:

To je ovšem věc názoru, a zkušeností. Já obvykle po čase získávám odstup ke svému vlastnímu textu a jsem pak schopen dívat se na něj objektivněji. Připouštím, že ve Tvém případě tomu může být jinak.

Text jsem nehodil za hlavu. Odložil jsem jej, to ano, ale odhodit? Rozuměj, každý můj text je mé baby. No, já vím, že tak jsi to nemyslel.

A psát něco jiného? To, co píšu mimo Písmáka, je vlastně snůška malinkatých příběhů - co odstavec, to jeden. Já soudím, že to hlavu a patu má, a se mnou si to myslí pár lidí, tím spíš, že takhle psal Hašek. Předpokládám však, že kdybych to dal sem, dle mé zkušenosti s tímto textem, byste mi to otloukli o hlavu. Takže až mne napadne něco lineárně představitelného, přímočaře vyjádřitelného, dám to sem.

 

05.03.2013 00:24:40Tangens_Omega36

Milý Edvine, asi se na ten text koukáš přes růžové brýle. ;-)

Nějaký časový odstup vůbec neřeš, tady jde o celkovou kvalitu a systematičnost (spíše nesystematičnost) této pohádky. Sám sobě je člověk dobrým kritikem, ale podle mne jsou cizí lidé (samozřejmě patřičně znalí a rozumní) lepší kritici. Co přesně je syžet, taky nevím, kdysi jsem se díval na definici, ale už si ji nepamatuji. Prostě text dost hopsá, je takový nedoladěný. Moc akce a žádné drama, ale to už se de facto opakuji.

Pokud se Ti to jeví i po důkladné analýze v pořádku, tak prostě vyznáváš takový zvláštní styl, který nás bohužel neoslovuje. Pamatuji si Tvé jiné příběhy (povídky), které byly o dost plynulejší a propracovanější (hlavně s jednodušší dějovou linií). Trošku jsi to tady přeplácal, to se stane. Rozhodně nedoporučuji nechat "uzrát" delší dobu a pak teprve přepisovat, to je jako tahat kostlivce ze skříně. Buď hned, nebo pustit k vodě. Zas tak hrozný to není (ber v potaz, že by to po úpravě mohlo být ještě horší). Radši bych se věnoval komponování dalšího díla a tohle už hodil za hlavu, pokud Tě nic konstruktivného nenapadá. A nezabředávej příliš do detailů, "zdravý" celek - na první pohled - je to hlavní. :o)

04.03.2013 10:28:43Edvin1

Tangie, jak jsem napsal jinde, dle Umberta Eca, toho giganta, mi tak opravdu nikdo neporadí, jak něco napsat. O říká, že nejlepším kritikem si je každý sám. A já, ať na ten text poulím z jakékoliv strany, nic hrubě nesprávného na něm neshledávám. Koukám se na něj i očima Vás, kritiků a - nic. Opravil jsem jen jednu hrubku, co mne na ni upozornila Janina (tvrdil jsem, že lišky v noci neloví), ale to je zhruba vše. Stývn mne zasypal spoustou suverénních tvrzení, jako třeba že mu vadí velký "časový posun" někde na začátku, ale já jej tam vůbec nevidím. (A i kdyby byl - směl by tam být.) Doporučuje mi popracovat na syžetu (a neříká, co tým syžetem myslí; mé slovníky tvrdí něco jiného, než on), a já na to koukám jako liška do láhve a chybu ve ztvárnění mého "uměleckého záměru" (definice syžetu v mých slovnících) jaksi nenacházím.

Atd.

Udělám to, co mi doporučuješ Ty, ale i má zkušenost - odložím tento text a po roce dvou se k němu vrátím. Jsem si jist, že po tak dlouhé době získám patřičný odstup a bez jakékoliv emoce text buď vyhodím, nebo jen upravím, nebo - ponechám tak, jak je.

Ale zatím si jej ukládám do archivu a tím bych rád diskuzi o něm ukončil. Už to pro mne totiž není sranda.

Ještě jednou díky za vše Tobě a všem, co se sem koukli a případně i kritizovali. Ať už jsem souhlasil, nebo ne.

Ed

04.03.2013 01:19:08Tangens_Omega36

StvNe, tentokrát se celkem shodneme. Řekl bych to asi jako Janina - každý to napíšeme jinak. Já mám tendenci to okecávat a taky uhýbat od tématu. Ty většinou výstižně a stručně uhodíš hřebíček na hlavičku. ;-)

Archetypu je dobré se držet. Je možné jej modifikovat nebo úplně obrátit, ale musí to být konzistentní a přesvědčivé. StvN uvádí přirovnání ke spálené bábovce, já zkusím jiný příměr - peču cukroví a snažím se být originální, proto zkusím něco netradičního - tak například místo cukru použiju sůl. ;) To je samozřejmě nadsázka, ale snad mi rozumíš. Všichni jsme pochopili, co chceš touto povídkou sdělit, a to ani nemusíme znát skutečné události, podle kterých je to částečně napsáno. Ano, Lišák může být tentokrát blbec a Zajíc naopak mazaný chytrák. Ale je třeba ty hloupé a chytré postavy propracovat, vyprofilovat, ať jsou opravdu hutně chytré či hloupé. Trochu se jim víc zavrtat pod kůži (nebo i hodně). Rozhodně netvrdíme, že je tato povídka obsahově nehodnotná, jen je prostě neučesaná, neupravená. Když se někdo příliš nemyje a nežehlí si košile, nemusí to být vůbec špatný člověk, ale rozhodně mu nikdo na ulici neřekne, že mu/jí to sekne a jaký je fešák/fešanda. Jak už Ti poradil StvN, zkus udělat nějakou revizi, nemusí být vůbec radikální. :-)

Já jsem taky splodil některé povídky, o kterých jsem si zpočátku myslel, že jsou supr, ale pak jsem posléze zjistil, kolik mají nedostatků. Nakonec jsem dospěl k názoru, že nejlepší je bude smazat. A dělal jsem to s hodně těžkým srdcem - takové skvělé téma a já jsem ho tak zprznil. Ale nedá se svítit... :-|

Nenech se jednou nepodařenou vlaštovkou odradit, ta přece jaro nedělá. Zkus transformovat nebo nech být, jak je, strávit se to ostatně dá... :o)

02.03.2013 17:52:28Edvin1

Sebastiana? Ty tady? Vždyť jsem byl donedávna u Tebe nevítán...

Díky za pozitivní ohlas - je zajímavé, že těch kladných a negativních

ohlasů je tak 50 : 50.

Ed

01.03.2013 20:23:45Sebastiana

Příběh splnil svůj účel, pobavil, zaujal, přečetla jsem ho bez přeskakování, super. Mému synovi by se určo líbil.

01.03.2013 19:53:37Eza

Určitě ses Edvine snažil, ale nějak mi to tentokrát nesedí.  Text neplyne hladce, některé popisy se mi zdají nechutné (můj subjektivní pohled).

Já prostě těm moderním pohádkám nerozumím.

 

01.03.2013 16:52:42StvN

Jo a Jani. Nemyslim si, ze bys byla neobratna. Alespon ja ti rozumim velmi dobre. Spis o tom kazdy mluvime svoji reci. Kolikrat me prekvapis, jak trefne neco okomentujes a tady to tak bylo. I kdyz ja jsem asi o neco presnejsi. Peace;)

01.03.2013 16:50:51StvN

Edvine, dekuji za vrele prijeti. Snad jsi mi odpustil muj uvodni vtipek. 

Syzet neni ovsem umelecky zamer. Syzet je ciste technicka zalezitost, viz napriklad ten casove odskoceny uvod (expozice/kolize). To se nepovedlo, tecka. Obhajoba to nenarovna asi jako kdybys spalil babovku a tvrdil, ze to tak je spravne. Dobry kuchar by te na to upozornil. Samozrejme si muzes psat po svem atd., ja to zminuji jen jako rys tveho textu. Nic vic. Je to tam? Je. Konec diskuse;) spalena babovka. Okrajet a dojist. 

Rikas: se člověk nemusí smířit se svým osudem, narodí-li se jako "zajíc"

Tady bych rad podotknul, ze davas zajici vyniknout tim, ze udelas z lisaka ozralu neschopneho postarat se o rodinu. To neni zadne velke zajeci vitezstvi. Rikas tim jen, ze zajic ma sanci vyniknout pokud narazi na idiota, ne vsak tim, ze by zdokonaloval sve schopnosti. 

Nerekl bych, ze jsme si nevsimli zameru. Tobe se to jen nepovedlo dobre napsat. Od toho jsme tady, abychom ti to rekli. 

Bod cislo 2.  Tady bych te rad pozadal, aby sis mou poznamku lepe precetl. Dovysvetlim. Liska si prece stezovala na to, ze nebude jist od zajice okousane hlavky, jenze to by nejaky okousane hlavky musela na zahone najit, coz ale nemohla, jelikoz si zajic hlavky odnasel domu. Aspon tak to je zminovane v textu. 

Kazdopadne diky za reakci. Nemysli si o nas, ze jsme idioti a nic jsme nepochopili. Myslim, ze z nasich slov je zrejme, ze jsme tvuj zamer pochopili, akorat si myslime, ze se nezadarilo. A ano, nejsi Hemingway. Proto nema smysl se o tom dohadovat. Jak jsem rekl a to bych podtrhl. Kdybys to mirne proskrtal, mirne zjednodusil, spousta nedostatku by sama od sebe zmizela. 


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.