Básníkům písmáckým

Básníkům písmáckým

Vy - žvatlaví lyričtí depresáři,

se pseudointelektuální tváří,

ve snaze překonat chrámový chór,

skryti za nesmyslností svých vlastních metafor,

zdánlivě pitváte duše své domnělé,

ve stylizaci naivně zemdlelé,

ve snaze probudit lítost čtenářovu,

pláčete do řádek, zase a znovu.....

Schouleni do věčné své hrobky,

těkavě sledujete pomyslné stopky

měřící kulturní hodnotu středoproudu,

vrazi i soudci jste v nehmatném soudu,

snažíte se nastolit vlastní vládu hnusu,

a běda všem, co dle vašeho vkusu

a gusta básně netvoří,

\"Těm ať se nikdo nedvoří!\",

přece nedostali Ti od múzy pusu,

když jsou schopni takového zvěrstva,

že nepíšou o depresi, ale zčerstva

vstanou ráno z  postele

bez žalu ve veselé

náladě a nemísí své verše s hektolitry bolu,

zpiti jsou ne z lásky - ale z alkoholu!

A snaží se trochu citu v básně vplést

a ne přesladit je ostošest,

či udělat z nich tesknou elegii,

Oni jiným veršem žijí.

Touhou a vášní, chutí BÝT,

nechtěj\' se vašim podvolit

názorům na to co se má líbit,

a jak moh\' někdo takhle chybit,

když napsal o přítulném štěněti

místo o vřelém obětí,

o skladu ředitelných barev

místo o nicotnosti lidských larev,

o tom jak často a rád chodí do hospod

místo toho, aby popsal něčí svod,

o tom jak v slunce svitu zlát

ne kdo má koho a proč rád........

Vždyť přece není to oč tu běží,

kdo na kom a kde v trávě leží,

možná kdekomu je i putna,

jak láska voní a jak chutná,

Zkuste se radši zamyslet,

nad tím jak nechat všechno přebolet

a usmívat se do objektivu,

sednout si v klidu někde k pivu

a životem se neprotrápit,

zkusit si kousek štěstí lapit,

to ať vás také inspiruje,

ne jen jak \'větřík něžně kolem Tvých ramen duje,\'

vy žvatlaví lyričtí depresáří,

co se s múzou nelíbají - ale PÁŘÍ...........