Ptákovina aneb Romeo a Julie 20. století

To jsem napsal tak pře 30 lety...

Moje drahá Julie

určitě se zabije

až zjistí že já Romeo

už od včeras mám sbaleno

 

Její táta Kapulet

mi kolem huby mazal med

Julču vem si za ženu

než ňáků ženu zkaženů

 

Ale copak já jsem cvok?

Julča nemá ráda rock

Ke všemu je panna

což je pod pás rána

 

A můj táta Montekovec

převelikej je to sobec

Z domu rád mě vypustí

stěhuju se o Ústí

 

Po tomhle však Julie

řekla že se zabije

K tomu plyn si pustila

a vesele se trávila

 

Avšak došlo k nezdaru

vzbudila se na áru

zachránili jí tam život

na pokoji byl s ní pilot

 

Nad polem byl sestřelen

zrovna když práškoval len

To když letoun Agrostroje

zaměněn byl s agresorem

 

Po tajnu na Julču mrk

byl to velmi hezkej kluk

A protože tam byli sami

hráli si pod peřinami

 

Toho Julče třeba bylo

lásku to v ní probudilo

Mužem jejím stal se pilot

vdechl do ní nový život

 

Romík se to dozvěděl

a dlouho doma neseděl

Vzplanula v něm žárlivost

přestože měl pěknou kost

 

Ihned všeho nechal

za Julčou hned spěchal

Ta hned když ho viděla

radostí se zachvěla

 

Nazí jak dva divoši

oddali se rozkoši

Tu se manžel vrací domů

parohy mám u sta hromů

 

Nevím už co bylo dál

dávno se ten příběh stal

přesto nám však něco praví

STARÁ LÁSKA NEREZAVÍ!

---