Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Etc...

10. 04. 2013
2
6
1054
Autor
MAJKL65

Pohlédl jsem na jistotu větru  
uviděl vše bez vláken a cest 
a zažil sen
toho města z Lennonových zdí 
kde pod nebem s nápisy nechejte zpívat Mišíka
dáváme psům své povely k tichu
a v infernu rána pak 
blázen u mých nohou šeptal mantru 
ke všem mým podobám 
i za má nenarození a jiná převtělení
zmizelá do zrcadel převlékacích kabinek
než objala moji prázdnotu 
pak v účesu průvodčí tramvaje číslo 22 
a v očích ze rzi se jakoby nezhaslo
když poznala má ústa 
ta, která se pod jejich polibky pokaždé změnila na anděly
a loučení 
s nimiž dosahujeme návratu 
i těl 
abych pochopil, že není třeba hledat 
ale být součástí nalézání  
že není co mít
protože mám úplně všechno
a není co ztratit
neboť nic takového není 
krom sebe sama 

 


6 názorů

oleandr
30. 07. 2013
Dát tip

líbí moc


Nic moc mě to neříká, snad možná závěr: ten beru, ale samotný verdikt je strašně omezený (pro mě). Člověk musí hledat furt, být pasivní je chyba.


hutar, to jsi asi jeste necetl dila od vkl. to je profesionalni moralizator. nechtel bych byt ani jeho psem, natoz treba zenou.


Max Hutar
10. 04. 2013
Dát tip

... na mě moc filosofující, je v tom strašná tíže, možná přílišná kritičnost, moralizování...


hm, nevim no. ja bych rekl, ze nemame ani sami sebe.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru