Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+7 neviditelných
Soud, nebo Ku Klux Klan?
datum / id25.04.2013 / 427458Vytisknout |
autorMovsar
kategorieÚvahy
zobrazeno1525x
počet tipů1
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

Ten text je výsledkem mé nevolnosti. Nevolnosti z rezignace soudů plnit ve společnosti úlohu poslední kritické instance.   

Soud, nebo Ku Klux Klan?

David Lane, ideový vůdce americké rasistické organizace Ku Klux Klan, proslul mottem 14 words, které se později stalo zaklínadlem celého neonacistického hnutí. Oněch čtrnáct slov zní takto: We must secure the existence of our people and future for the White Children. Neonacismus a neorasismus spojuje touha chránit svět před neřestmi a od už páchaných neřestí ho čistit. Ano, zejména pro budoucnost oněch Bílých dětí. Významné přitom je, že metody použité k záchraně civilizace nejsou ničím omezovány, přesně podle hesla účel světí prostředky.

Nietzsche ve svém raném díle O pravdě a lži ve smyslu nikoli morálním útočí na automatismus, s nímž přijímáme některé pojmy a metafory jako neměnné pravdy. Mluví v té souvislosti o „zatuhnutí“, pojmy nám prostě „zatuhnou“ v myslích a stanou se nediskutovatelnými fakty. Kdo by třeba pochyboval, že soudy soudí zločiny a že tak činí podle platných právních předpisů. Občas se sice stane, že je  soudce kárně trestán za nejrůznější nepravosti a jednou za pár let se stane i to, že je nějaký soudce dokonce dopaden při páchání trestné činnosti. To jsou ale excesy (byť v poslední době časté), které nemohou narušit vnímání justice jako výkonu spravedlnosti: ukazuje se tu na to, co je samo o sobě nelegální, a proto stojí jaksi mimo rám „svatého“ obrázku justice.

Skutečný problém ale není to, co je nelegální (a viditelné), nýbrž to, co je legální (a neviditelné), nicméně v rozporu s ideou spravedlnosti. Ideou spravedlnosti tu myslím konkrétní princip odpovědnosti moci za svá rozhodnutí. Tak jako si každý z nás nese odpovědnost za své činy před trestními předpisy, tak by si měli i vykonavatelé soudní moci nést odpovědnost za posuzování takových činů. Zatím se tak neděje, zatím se spoléhá na dvouinstančnost soudního řízení a na dokola opakovaný argument o nutnosti zachovat „soudcovskou nezávislost“.

Impulsem pro tuto úvahu bylo řízení, v němž hrál hlavní roli kokain, nedostatek důkazů a svérázné pojetí spravedlnosti. Příběh by byl až na pár drobností praxi poměrně dobře známý. Na hranicích byl zadržen muž s větším množstvím kokainu v útrobách. Kokain byl ovšem v tekuté formě a muž policii spontánně podal vysvětlení, že se jakýmsi cizincem nechal přemluvit k pašování steroidů. Vyšetřovatelé neměli žádnou stopu, žádný důkaz, jen samotný kokain a vysvětlení pašeráka.

To vysvětlení dávalo z mnoha důvodů smysl. Jednak kokain v tekuté formě je podobně vzácný jev jako například pivo ve formě krystalů; naproti tomu většina steroidů je právě v tekuté podobě. Za druhé pro organizátora bylo mnohem výhodnější ujistit muže o tom, že bude pašovat steroidy, protože tím minimalizoval jeho strach a riziko zpronevěření cennějšího a snáze obchodovatelného nákladu. V globalizované situaci pak není ničím neobvyklým ani, to že náš muž cestoval z jihoamerické země, protože trh prostě už nemá hranice a výroba čehokoli je možná kdekoli.

Soud se ocitl v situaci, kdy neměl na výběr: trestný čin držení a distribuce omamných a psychotropních látek je trestným činem úmyslným, kdy je třeba prokazovat i to, zda obžalovaný věděl, co je to, co drží. Ovšem všechny okolnosti ukazovaly na to, že obžalovaný nevěděl, že pašuje kokain.

Soud přesto obžalovaného uznal vinným a uložil mu vysoký trest. Nejprve jsem se domníval, že to byla intuice, která stála za takovým rozsudkem: soudci mohli podlehnout nějakému hlubokému přesvědčení a nedůvěře, ty kategorie mohly rezonovat s názvem jihoamerického státu a kokainem v útrobách člověka. Vzhledem k tomu, že se soudci neobtěžovali zdůvodněním svého rozhodnutí, nebo alespoň skutečným zdůvodněním prostým tautologií a hlasitých nic neříkajících frází, nebyl jsem si jistý. Zopakoval jsem proto všechny argumenty i v odvolání a přidal několik otázek navíc. Tou nejdůležitější jsem se ptal takto: Pokud je obžalovanému přičítán nepřímý úmysl, tedy obeznámenost s převáženou látkou, aniž by pro to existovaly důkazy, proč by obžalovaný nemohl být stíhán pro některý z dalších sedmi trestných činů, jejichž podstatou je držení zakázané látky, která má rovněž tekutou formu? Jinak řečeno, trestní zákon zakazuje držení dalších sedmi, resp. více typů látek, které mohly být našemu obžalovanému podstrčeny k pašování (držení radioaktivní látky, držení bojové chemické látky, držení zakázaného biologického materiálu ad.).

Odvolacímu soudu se tak nabízela možnost odsunout podezření z intuitivního rozhodování do propadliště justičních omylů. Čekali jsme s obžalovaným ale marně. Soudci pochválili nic neříkající rozsudek soudu prvního stupně a zopakovali, že obžalovanému nebylo radno věřit. A to i přesto, že šlo o muže bezúhonného a v důchodovém věku. Prostě obžalovaným se nevěří. Tentokrát jsem ale změnil názor na důvod stojící za potvrzujícím rozhodnutím. Ne, nejspíš nešlo o intuici, ale o strach.

Slovo kokain je totiž taky takovou „zatuhlou metaforou“, metaforou z níž vyčuhují ďábelské rohy a krvelačný výraz. Droga. Nejčastěji se to slovo skloňuje společně s jiným slovem, slovem děti. Tím spojením se má předem vyloučit diskuse, podobně jako u jiných třeskutých směsí slov, obvykle historicky podmíněných (holokaust, pedofilie, korupce, domácí násilí apod.).

V úvodu jsme citovali nechvalně proslulých „14 slov“, slogan, který vyvěrá ze strachu a všech možných klišé o nebezpečných neřestech. Před čím jiným taky chránit děti?

Nemůžu se zbavit dojmu, že soud, který rozhodl o „jednoznačné“ vině muže převážejícího ve svých útrobách kokain deklarovaný jako steroidy, měl na mysli „budoucnost dětí“. Jako by byl oslepen záplavou zářivě bílých krystalů a zapomněl přitom na to, že hledí skrze kalnou tekutinu a dost dobře neví na co.      

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

28.04.2013 16:47:16StvN

Výše trestu není bezvýznamná, hraje roli, samozřejmě. Mělo by to mít nějaká pravidla. Ale ta pravidla se musí odvíjet především od toho, co člověk udělal, ne od toho, jak to nějaký právník podá. Má se soudit skutečnost, ne interpretace skutečnosti. To zase považuji za problém já, z toho, co jsem měl možnost vidět. Takže ano, znepokojuje mě otázka na základě čeho soud rozhodl o jeho vině, ale ne proto, že ho odsoudili, ale proto, že by se mohlo stát, že odejde bez trestu. Znepokojuje mě tato diskuse proto, že je jaksi prokázáno, že člověk pašoval nějakou látku, a přesto se hledají cesty, jak ho očistit, například oním lapidárním - já jsem nevěděl, co dělám. A ano, je to akademická diskuse, protože vede k pojetí spravedlnosti obecně a o tom se bavit nechci. Viz tvůj příklad se stromem. To je slovo do diskuse, ale už bychom se dostali někam jinam.

28.04.2013 11:54:06Zdenda

StvN: Jasně, ten člověk asi věděl, že dělá něco nezákonného, ale skutečně ti připadá bezvýznamné, jestli dostane jeden rok nebo deset? A skutečně tě ani trošku neznepokojuje otázka, na základě čeho vlastně soud rozhodl o jeho vině? Mě to trošku znervosňuje, protože stejný soud může jednou rozhodovat o mně, až si třeba soused všimne, že jsem na zahradě pokácel strom bez povolení, a protože se to nesmí a protože porušovat předpisy je zlo, zasloužím si trest - a jeho výše už je čistě akademický problém, deset let by mohlo stačit, ne? (Jasně, že tenhle "argument" není úplně fér, ale rozhodování soudů vidím často jako problém, soudci jsou líní, rozhodují od boku, rozsudky nezdůvodňují.., )

27.04.2013 10:00:47StvN

Z pohledu obyčejných lidí, jako jsem třeba já, je diskuse o tom, jestli to byl nedbalostní nebo úmyslný trestní čin, spíše akademická. A chápu, že to pro někoho může mít význam. My obyčejní lidé rozlišujeme pouze mezi čímsi, co bychom nazvali dobro a čímsi, co nazýváme zlo a z našeho pohledu je to jednoduché. Člověk obyčejně nejede do zahraničí s tím, že si něco strčí do žaludku, převeze to jinam a tam za to dostane zaplaceno. Lidé občejně například upečou nějaké pečivo, to prodají a za to dostanou zaplaceno a tomu se říká práce. A pro tyhle lidi je úplně jedno, jestli někdo, kdo něco pašuje, veskutečnosti ví, co přesně pašuje, není ale jedno, jestli ten člověk zůstane nepotrestán.

25.04.2013 18:26:37Zdenda

Aha. Takže jde o výši trestu, jak jsem říkal. Měl dostat jeden rok.

25.04.2013 18:25:32Zdenda

No a je teda nějaký trest za pašování steroidů? Jestli ne, tak proč je pašoval. Jestli jo, tak proč nedostal trest za pašování steroidů.

25.04.2013 18:23:54Movsar

ano, věděl, steroidy. tam je ale sazba 1 rok.

25.04.2013 18:22:57Movsar

jeěště abych to udělal srozumitelným: pokud by to byl nedbalostní trestný čin (pašování), pak by to skutečně stačilo: máš v břiše kokain, jsi vinen, jdeš do basy. ale pokud jde o úmyslný trestný čin, pak prostě soud musí zkoumat, zda pachatel VĚDĚL, že to, co mu někdo dal jako steroidy k převozu byl kokain. to, že to byl kokain je prostě úplně jedno, důležité je, co o tom věděl ten člověk. a 1000 okolností ukazoval ona to, že nevěděl. a 1 ukazovala, že ano: ekvádor. ale v globalizovaném světě?? černý trh kvete všude se vším.

a soudy namísto toho, aby v pochybnostech zprostily, tak jak slyší slova jako např. kokain, tak se postaví do jednoho šiku s davem, který vřdy rád lynčuje. a zvlášť někoho, kdo by mohl "kazit děti".

25.04.2013 18:21:04Zdenda

Aha. No a ten Dianin dotaz: Věděl, že něco pašuje, věděl, že pašování je nezákonné... co s tím?

25.04.2013 18:13:57Movsar

díky všem za čtení a vstup do diskuse.

ne, o výši trtestu to není, pokud by byla vina prokázána, souhlasil bych s ní, je to v půlce trestní sazby.

to, o čem to je, je fakt, že soud nezkoumal tzv. subjektivnáí stránku trestného činu, což je úmysl. tenhle trestný čin je úmyslný, tzn. že pachateli je nutné jaksi nahlédnout do mysli: dokázat, že přesně věděl, co je v těch kondomech, co polykal. a pokud bylo jediným důkazem o tom, že věděl, že jde o kokain to, že to polykal v ekvádoru, je to málo. prostě mohl polykat cokoli.

25.04.2013 18:01:59Zdenda

Diano, nejsem zasvěcen, ale autor píše o steroidech, nikoli o vitamínech...   Nejde přece o to, zda ten člověk něco pašoval nebo ne, ale o výši trestu její zdůvodnění. Tvrdit, že každý pašerák musí počítat s vysokým trestem je na hovno, protože až se příště budeš vracet z dovolené a na podrážce ti najdou přilepenou vzácnou housenku, mohla by ses taky divit, proč musíš jít na pět let sedět.

Nicméně ten argument s radioktavní látkou jsem taky nepochopil.


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.