Lámu

Ještě chladu patří rána 
holé větve spolu leží
ústa v rudém jako brána 
jazyk stále uvnitř střeží.

Než zakrouží letět na rtech  
a s jiným se v jeden spojí 
k tobě vésti sladce ve dnech
zasvítit ti ve tmě tvojí.

Lámu plástev jako chleba 
nesu soli mezi prsty 
kolik slov je ráno třeba
abych vítal oken hosty. 

Ještě hoří snění svíčky  
pálí jako žihadla
mladých pláčů skrytých víčky
ven ptáčata vypadlá.  

A dnes půjdem bude slunce
kolem polí s obilím
jež je ozim setý tence 
jak knoflíky v mé košili.