Přijít

Rozevřu tvá stehna rukama v plamenech  
jako Měsíc s nímž míváš dítě pokaždé
když je ti mužem a hovoříte spolu o loučení slovy úplňku
abych ti daroval mé království vzdálenosti
a políbil tě do zahrad 

přišel jsem s obdobím deště 
rozdělit se o čas jako o chléb 
a hořet v kamenech  

jen polem na tvém břiše jsem
když pod rukama obracíš se vzhůru jako hlína 
jež v divných jarech 
vzdychá pod pluhem pacholka    
jenž kleje a poslepu švihá 
tělo nekonečného koně  
abys věděla

že voníš senem z chléva 
a vlasy vyrudlými sluncem 
jako pokaždé když dáváš pít 
chlapům jak žíznivým dobytčatům 
ze svého 

a za ticha jež tomu bývá přítomno 
si odkládáte tváře na noční stolky 
k rozečteným knížkám a vypínačům 
aby nikdo nemusel myslet na své podoby 
podle se nichž se andělé a zvířata
poznávají i ve tmě

jež je ve skutečnosti
jenom jiným druhem světla