Choboškvýrnice

Nechť přijde tmavomodrý stín pravd,
skřípání mezi zuby sametově pohladí sluch,
a kvílení, divé, stokilové imaginární sestřičky protne mord noci.

Zapadlý jazyk, mrtvolná vůně,
česnekem vycpaný výstřih volá Abominé
chobotem plodným, On tancuje v lůně.

Hořkosladké sny nevědění, praskají v krbových kamnech,
křičí nepřístojnosti, nechutnosti, odpornosti,
v obětí hladových ramen.

Kosti praskají, křišťálově modré oči jásají,
hnilobou nasycení červi spinkají,
v náruči, mladé, brýlovité, Choboškvýrnice.