K sobě

A jako každý rok
zašel jsem k čistému stromu  
abych viděl padat květy jako anděly   
zahlédl sněžit z větví snem zavřená víčka 
slyšel padat hvězdy korunou      
uviděl tisíc lodí napnout plachty najednou
a věděl, že s každým jarem se vzdaluji břehům  
rozuměl jsem tomu, co znělo jako šepot 
jímž se připomínáme my, jež patříme tichu 
jež je stejně jako rosa přítomno v ránu 
kterým ptáci ohlašují příchod  
a mohl bych o tom mluvit celé dny
aniž bych se vůbec přiblížil ke slovu 
jímž bych to řekl 
snad jen to, že každý květ se mění ve světlo 
je něco k uchopení a co se dá zhasnout
když venku svítí déšť  
a Měsíc pohasl
a malá moře nastávajících matek  
nesou písek člověka ke šlépějím 
jimiž je potřeba odejít 
k sobě