Fejeton o nůžkách

    Nedávno přede mě osud postavil nelehký úkol - pořídit nové spolehlivé nůžky k domácí mani i pedikúře. Snad se to může jevit jako problém lehce vyřešitelný, a jistě se najdou i tací, kteří po těchto řádcích nevěřícně zakroutí hlavami, ale posuďte, prosím, sami...

   Přiznávám, že i v této sféře ze mě udělala chlapa až vojna, protože až do nástupu k 216. protitankovému praporu se o pravidelnou údržbu mých nehtových lůžek na rukou i nohou obětavě starala maminka. Láskyplně brala do rukou mé končetiny, aby provedla nezbytné zdravotní i kosmetické úpravy. Stále si vybavuji ty chvíle po pravidelné nedělní koupeli, kdy nůžky v jejích rukou zkracovaly a upravovaly. Pravda, postupem času se stávalo stále častěji, že maminčiny oči již nezaostřily včas, a nůžky pak zkrátily kromě nehtu i okolní tkáň, ale kdo by se dnes nimral v podružnostech!  

   Jak už jsem zmínil výše, samostatným jsem v této činnosti začal být až coby desátník - absolvent, ve funkci velitele děla. Trvalo to, bolelo to, ale zdařilo se... A jako člověk konzervativního ražení, přinesl jsem si stejné nůžky i do manželství.

    I na pedikérském poli platí, že každý člověk je tvor jedinečný, zkrátka originál; já se svým tělním korpusem nijak nevynikám, ale pravdou zůstává, že zuby i nehty mám zdravé, pevné a silné. Ne, není to tím, že bych o ně cíleně pečoval, snad dávná genetika, kdo ví? Manželka mi (doufám, že v žertu) neustále opakuje, že i mými předky byly dle Darwina opice, ale zřejmě zkřížené se sudokopytníky a s hlodavci. S běžnými nůžkami si zkrátka nerozumím; patřím k těm, kteří vyžadují speciální péči, speciální postupy a hlavně speciální náčiní.  

   Nakonec byl celý problém elegantně vyřešen - přece jen se mi podařilo přemluvit nožíře, aby dal starým nůžkám ještě jednu šanci, ale na jak dlouho? Vím, že dříve či později budu muset přece jen zakoupit nástroj nový, a přiznávám, že z toho nemám vůbec radost;  ani co by se za nehet vešlo!