Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seBřezen
Autor
j.nikdo
U plotu zahrady umírá sníh
v blahodárném stínu uschlých tují
leží jeho scvrklé unavené tělo
Jarní vánek teplým dechem
hladí prochladlou zem
a vytváří vrásky
na ještě nedávno napnuté
mrazem pěstěné pleti,
kterou začínají hyzdit i bradavice krtin
Melancholická vzpomínka na ledovou romanci
pomalu bloudí k zapomnění
jako připomínka konečnosti světa
Životodárné Slunce
vyzývá sněženky
k jarnímu procitnutí
Slunce vraždící
ukrajuje pálivou břitvou
čímž plní své poslání
Důsledně a beze zbytku
12 názorů
chci_slyšet_tvoje_ticho
11. 06. 2013Melancholická vzpomínka na ledovou romanci
pomalu bloudí k zapomnění
jako připomínka konečnosti světa
Tohle a posledni veta se mi libi. Zbytek je pro me dost neoslovujici.
Děkuji Vám všem za přečtení, hodnocení a podnětné názory. A některým i za tipy :-)
I když báseň není dlouhá, je tak málo vynalézavá, že nudí. Protiklad, na kterém je postavena, se nerozvine a neposune do vyšší roviny. přitom v něm jsou takové možnosti.
Adriana Bártová
14. 05. 2013obrazy jsou zdařilé, ale, bohužel, mi to nějak neplyne, každá sloka mi přijde jako úsečné sdělení nějaké skutečnosti, což tak je, ale báseň i ve volných verších měla plynout a hladit, aspoň pro mně
Evženie Brambůrková
13. 05. 2013Jednotlivě připomínají sloky haiku. Bylo by to zajímavé zkusit.*