Jak v mdlobách

Jak v mdlobách

jsem na tebe hleděla,

a doufala

a čekala

a bála se,

celá nesvá

strachem němá.

Co bude dál?

semnou, snámi...?

Krok vpřed jsem včera učinili

skok do neznáma,

dobře sis nechal zadní vrátka,

teď couvnout chceš...

Žadoním jako pes.

Milý, rozmysli si to,

počkej chvíli,

než rozsudkem svým nás zabiješ.

-A s pláčem jsem najednou

přiznala před tebou,

jak moc mne trápíš,

a jak to snáším, šťastná.

" Mám tě rád "

- Já mám tě taky ráda! -

Tvá silná paže objala mne,

mne, má chvějící se záda,

stiskls mě pevně,

špitl: " Okolo prstu sis mě omotala,

teď musíme být rozumní."

My shodli jsme se toho rána,

že celý svět je proti nám

a celá zem

my proti Ní,

a každý sám...

---