Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+5 neviditelných
Angažovaná architektura
datum / id09.06.2013 / 429670Vytisknout |
autorFruhling
kategorieÚvahy
témaKrimi
zobrazeno2851x
počet tipů8
v oblíbených0x
do výběru zařadilStvN, Max Hutar,
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Angažovaná architektura

 

Tak už to dorazilo i na periferii: architektura.  Asi nejeden Ostravák, který se po poctivém odrubání kancelářské devítky vracel domů, musel být zaskočen neobvyklou architektonickou instalací: dlouhým stolem z přepravních palet, který se jako koberec rozprostřel po horní polovině centrálního Masarykova náměstí. Tento objekt, který se stal symbolem probíhajícího festivalu Mezidomí, měl za úkol kolemjdoucího pozdržet a nejlépe pak i usadit do probíhající debaty o veřejném prostoru. Došlo však k očekávatelnému: nejčastěji ke společnému stolu usedali architekti, studenti architektury a studenti uměnověd. S trochou sarkasmu by se dalo říci, že akce ve prospěch veřejného prostoru se stala jeho okupací.

Ostrava x Ostrava

Skutečně se zdá, jako by se současná debata o veřejném prostoru ocitla ve slepé uličce. Přes vzrůstající procento happeningů či akcí jako jsou Městské zásahy, kdy architekti vytipovávají kritická místa a ideově se snaží o jejich nápravu, zůstává debata uzavřená v úzkém okruhu zasvěcených. Stejně jako u ostatních projevů umělecké a tvůrčí angažovanosti se tak musíme ptát, je-li to vinou nepřejícných vnějších sil, špatné adresace nebo korozí veřejného prostoru jak takového.

Situace na začátku druhého desetiletí se totiž skutečně zdá katastrofická. Veřejný prostor byl po léta chápán jako místo relativně svobodné a oboustranné směny informací, idejí či zboží. Měšťané scházející se na rynku přetřepali nejen tolary, ale i drby o svých sousedech, vládách a panovnících. Náměstí či náves zde působily jako prostorový rámec dodávající danému dění jeho jednotu a koherenci. V současnosti však byly jak „tvrdá“, prostorově podmíněná směna zboží, tak i „měkká“ směna informační vytlačeny privátními projekty. V prvním případě obřími nákupními centry typu Karolina, v případě druhém pak sociálními sítěmi typu facebook. Z náměstí tak zbyly pouze obvodové fasády. Netřeba připomínat, že obě soukromá prostředí jsou oproti poréznímu a nevyzpytatelnému městskému prostoru mnohem uzavřenější a selektivnější. Špatně placená ostraha či příjmově nadhodocený síťový administrátor jsou dnes nejčastějším, byť často němým a nenápadným, arbitrem našich hovorů.

  

Veřejný prostor dnes

Pomineme-li radikální experimentálnlní projekty na hranici architektury typu Lebbea Woodse, pak architektura a architekti byli vždy známi svou afirmací k moci a statusu quo. Současný architekt si na jedné straně může stýskat po slavných dnech náměstí, parků a bulvárů, na straně druhé musí, má-li přežít, bezpodmínečně plnit požadavky soukromých klientů a to bez dalšího morálního dotazování. Podíváme-li se na nejvlivnější současné architektonické objekty „star“chitektů jako Rem Koolhaas, Zaha Hadid či Steven Holl, zjistíme, že až překvapivě velké procento je realizováno buďto v zemích, které přímo porušují lidská práva nebo za podmínek pracovního vykořisťování a to nejen na staveništi, ale už v samotných architektonických kancelářích. Toto přitakání praxi „mocných“ provází architekturu od počátků a je v podstatě přirozené pro obor, který je podmíněn tolika vnějšími okolnostmi. Nikdy se však neprojevovalo zřetelněji než v těsném sousedství moderních budov a slumů. Přísná hierarchie Aténské akropole je přesným opakem nákupního centra Galaxy Soho od Zahy Hadid, které přistálo mimo veškerý urbanistický i sociální kontext.

 

Akropole x Galaxy Soho

Když americká teoretička Mary McLeod analyzuje zdánlivě kontrarevoluční Le Corbusiérův výrok. „architektura nebo revoluce“ dochází ke zjištění, že ačkoliv Le Corbusier věří, že dokáže jazykem architektury potlačit sociální revoluci (výstavbou levných bytů, kvalitním urbanismem), činí tak nejen radikální proměnou architektonických a prostorových forem, ale i provozní praxe jako takové: prefabrikované dílce šetří práci, čas i materiál a nezatěžují společnost dodatečnými náklady. Ty pak mohou být investovány jinam a lépe než do opulentních ornamentů. Le Corbusiérův program tedy získává nejen formálně prostorový, ale i sociální rozměr. Zdá se však, že takové vědomí z dnešní praxe docela vymizelo, případně se transformuje do ekologických vějiček v podobě recyklovatelných samočistících betonů, větrníků na výrobu elektřiny a dalších. Tento koncept udržitelného provozu se však opět zasekává před branami, kdy "společenské zatížení" skryté v procesu výroby nebývá zohledněno. Jako by samotná oblast výroby byla magickým hájemstvím vyčleněným z oboru architektury.

Nikde jinde se pak takováto ztráta společenského vědomí neprojevuje lépe, než v debatě o veřejném prostoru. Tím, že architekt je připraven nebo se dobrovolně zbavuje možnosti mluvit o sociálním rozměru architektury, omezuje se toliko na její formální stránku. Objekty, transformace či vychýlení instalované do veřejného prostoru pak musí mít téměř samospásný charakter vyvěrající z jejich nepopiratelné prostorové a výtvarné kvality, v opačném případě se stávají pouze nedokonalými a nefunkčními gesty. Tato architektonická víra v silnou formu má na rušit autismus události. 

Omezením se na formu věci však dochází k dalšímu paradoxu: narůstající komplexnost či experimentální povaha daných řešení vylučuje nepoučeného diváka. Komplexní forma obaluje událost interpretačními závoji a uprostřed veřejného prostoru tak vzniká svatostánek architektury, do nějž mají přístup výhradně architekti. Zcela proti původnímu záměru se tak vprostřed veřejného prostoru rozrůstá přísně privátní sféra.  Dočasný charakter většiny instalací pak navíc dále komplikuje „ustálení“ experiemtnu a celá akce nabývá těkavý charakter, ztrácející se v každodenním informačním šumu.

Angažovaná architektura v souřadnicích formálního tak nikdy nemůže splnit svůj účel a je jen pokračování agonie veřejného prostoru. Což potkalo i výše zmíněný urbánní stůl. 

 

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

12.06.2013 22:13:25Fruhling

Hola, dík za čtení,

ona ta první půlka je taková úvodnější, obecnější a literárnější ---> pro lidi nenakažené architekturou a jejími problémy stravitelnější .)

12.06.2013 20:48:46.duke.

se mi líbí víc první půlka

12.06.2013 19:03:16Fruhling

Dík za čtení,

asi je štěstí, že jsem si tuhle frázi: "musíme udělat něco pro lidi" nevybavil před napsáním úvahy - protože jinak bych neměl důvod psát: to tvrzení je úplně přesné.

12.06.2013 18:30:32Peregrýna Pilgrimová

/to věru není zač.. spíš by člověka zajímalo, zda z toho nakonec něco vyplynulo.. /

12.06.2013 03:06:33Safián

Hezky napsané. Debaty o veřejném prostoru jsou jen jalovou módou. Tam , kde panuje bezradnost, nic nevyřeší. Připomíná mi to akci, kdy politici nechali vozit po Praze sochu presidenta Masaryka a zkoumali (nebo se tak tvářili) názory kdejaké domovnice na její umístění. Kdysi to uměl každý architekt a každý sochař... Dnes nemáme urbanismus, ale územní plánování, které má jen schematické výstupy. A do územního plánování spadají i debaty o veřejném prostoru. Vykostěné jako celý systém.  Architektura dnes jen obléká peníze, je to nanejvýš reklamní prda bez  jakékoliv nadstavby. Proto také rezignovala na kontext. Kdo má oči, vidí, jak se prasí např.střed Prahy. Ono nejde jenom o to co, ale také jak. A také o hrdost, osobní, městskou, národní, státní. Jinak to skončí u známého "musíme něco udělat pro lidi" a postaví se z evropských peněz dětské hřiště nebo "betonový" parčík.

 

 

11.06.2013 20:27:12Fruhling

Btw. halda Ema je moje srdcovka .)

11.06.2013 20:26:11Fruhling

PP:

Tady jde dost možná i o samotnou kvalitu bytového fondu. Vsadím boty, že něco jako "startovní byty" by bylo do měsíce zaplněno. Problém ovšem je, kdo to zaplatí: startující rodiny asi ne, když pro lidi pod cca 32 je v podstatě nemožné utáhnout z jednoho platu nájem (a zvlášť pro architekty .)).

Popravdě polovinu urbánních celků v Ově by stálo za to zbourat a vystavět znovu, čistě jen proto, že to bude levnější, než údržba stávajících roztahaných a zchátralých struktur.

Nemám podobné řeči rád, ale taky se přikláním k tomu, že centrum / centra jsou dnes v podstatě fluidní a neustálená: ten "veřejný zájem o něco" vchází a opouští variující prostory stejně jako globální kapitál zakládá a po pár letech zase stěhuje továrny ze země do země. Teď je otázka, jestli tento "veřejný zájem o něco" dokáže generovat i pouzitivní trvalé hodnoty nebo jen efemérní události nebo je dokonce něco jako ty anglické párty ve stylu "zapař a zdemoluj při tom barák" (vypadl mi název pro tuhle akci - jediné, co vím, že bych se toho chtěl někdy zúčastnit .)).

V lagunách jsou krom chemikálií i speciálně chemicko-odolní rací. Chytat jenom v plastových, kyselino-odolných rukavících.

Dům umění si tu chce postavit Světlík. Škarohlíd může namítat, že celá akce je z profesního hlediska a zákonu o veřejných zakázkách podvod, ale asi je to lepší než drátem do oka. Celkově Světlík je asi takový ostravský Baťa, včetně plusů i mínusů - možná proto, že je - narozdíl od Mittala - malá ryba a nemůže si dovolit ty své železárny přesťěhovat nějakm jinam. Fixace výroby na jedno určité místo je zásadní.

Nedávno jsem viděl na fotkách fabriku "Sto", což je německý rodinný podnik na výrobu omítek, který to postupem času dotáhl na světovou špici. Továrna však zůstala "v rodném" městě. To postupné vrstvení fabriky a nánosy hal, které jako by ji přitěžovaly na určité místo vypadaly skoro jako nějaké středověké městečko, vrostlé do romantické bavorské obce.

Ale jinak souhlasím, že dneska to jede spíš v takovém Bakala style: ukradni co můžeš a odjeď do Prahy / Švýcarska / Ameriky a sponozoruj tam Dox nebo Open Fundation Society.

A celkově dík za hovor.

AN:

Most měl smůlu, že poskytoval surovinu, která už na sebe nedokázala nabalit další zpracovávatelský průmysl (hnědé uhlí jde jen spálit) a zároveň neleží na nějaké extra významné křižovatce. V podstatě to bylo/je skuečně jenom naleziště. Ostrava kolem své kvalitnější základní suroviny + geopolitické polohy dokázala nabalit mnohem širší strukturu - ale i ta se dnes ukazuje jako úzce profilovaná.

 

 

 

11.06.2013 13:55:09aleš-novák

a to se ještě dá u Ostravy mluvit a jakés takés kontinuitě. Takový Most, z kterého zbylo jen pár uhlobaronských vilek na úpatí Hněvína a jinak ve městě není starší barák než z padesátých let minulého století, to je jiný příběh... 

11.06.2013 09:25:56Peregrýna Pilgrimová

:) tak teď to mám všechno domotané......

- potřebuje Ova dostupné byty?  ...pro koho, co tam budou dělat -- pobírat dávky, pěstovat zelí a králíky na záhumenku, hrát si na ekologické bydlení, hrdinně fárat a večer chlastat, ubytovávat cizince, kteří čučí na památky....

-potřebuje Ova centrum? ... zas, hmm, co se v něm má odehrávat... např. v Praze je centrum něco úřadů a kulisy pro cizince...

já v dětství žila ve Zlíně.. :) nevím, kdo tam potřeboval Dům umění, tehdy kdysi, ale místní Umělci se nabalili ... v maloměstském měřítku to fungovalo; stejně jako ten festival filmů pro děti,,,,,,,

 

roztahanej urbanismus je podle mne senzační věc, :) např. si pak člověk může udržet nějaké spojení s předkama rybářema a námořníkama, nebo předkama zahrádkářema nebo turistama nebo čím....i když už jen asi v rovině hry...:) akorát když v lagunách stojí chemikálie anebo http://www.google.cz/search?q=ostrava+haldy&client=firefox-a&hs=SMK&rls=org.mozilla:cs:official&channel=np&source=lnms&tbm=isch&sa=X&ei=8c-2UYOrK8KDtAaNlIGoCQ&ved=0CAoQ_AUoAQ&biw=1376&bih=729#facrc=_&imgrc=12AiHwCibPWYKM%3A%3BEB96fY_7YwWHnM%3Bhttp%253A%252F%252Fi.idnes.cz%252F11%252F112%252Fcl6%252FSOT3f1362_142951_2720471.jpg%3Bhttp%253A%252F%252Fostrava.idnes.cz%252Fhalda-ema-bude-opet-pristupna-verejnosti-fpd-%252Fostrava-zpravy.aspx%253Fc%253DA120831_1823327_ostrava-zpravy_sot%3B630%3B306

tak je to asi blbý........ jinak bych řekla, že příroda je dost hodnota

 

revoluce, no, taky fajn; problém spíš asi je, co potom, až dostanou kulaci a uhlobaroni na budku..... spíš je otázka, proč si nikdo z uhlobaronů nechce postavit pomník....jakým je třeba ten Zlín, nebo lednickovaltický areál, myslím....

11.06.2013 08:49:41Fruhling

Lidi by byli - pokud by baráky stáli rozumnou cenu,

Ostravsko je sice deprivovaný region, ale pořád je to krajské centrum, kam se stahují lidi z okolí.

Samozřejmě se pak můžeme bavit, jestli Ostravsko nepotřebuje spíš revoluci než architekturu.

Jinak co se týče toho "roztahaného" urbanismu: tahle struktura se táhne až po Katowice, což je důsledek "amerického" vývoje měst nastartovaného objevem uhlí a rozvojem težkého průmyslu. Takový ten typický český krajinný krok "vesnice - 4km pole - vesnice - 4km pole", to tady moc neplatí .)


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.