Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

vlaštovka

10. 06. 2013
19
19
1505
Autor
aleš-novák

Osamělá, vyčerpaná, na pokraji sil. Letím nad mořskou hladinou a s každým mávnutím křídel se bojím, že se té chladné, slané vody dotknu, že si namočím peříčka a to bude můj konec.

Konec mé cesty na jih, tam, kde už týden čeká celá moje rodina. Nestihla jsem letos odlet našeho hejna, neměla jsem ještě doléčené zraněné křídlo. Možná by bylo lepší zůstat doma na severu a pomalu umrznout, než vydat všechnu svou energii na osamělý let.   

Proti mně letí něco bílého, velkého...ne, neletí, sedí to na vodě a vítr tomu nadouvá velké křídlo. Třeba je to nějaký velký pták, který taky nedokázal přeletět na jih a teď vystrkuje z vody už jen jedno křídlo.

Blíží se ke mně. Ne, není to pták. Je to nějaká divná věc, dole pod plátěným křídlem sedí člověk a upřeně se dívá dopředu. Mávnu trochu silněji křídly, abych se zvedla od hladiny a s tichým plesknutím dosednu na hladkou bílou plochu té věci s křídlem. Ležím bezvládně,  aspoň chvíli můžu klidně dýchat a nechat svá křídla odpočinout. Nevadí, že ta bílá věc jede na druhou stranu, než jsem měla v úmyslu. Je to aspoň na chvíli jediná pevnina široko daleko. 

Po pár minutách už se cítím podstatně lépe. Postavím se na nohy, přehlédnu nekonečnou vodní planinu. Vůbec se mi nechce, ale musím. Odraz a letím. Opisuji velký kruh kolem té bílé věci, zkušební let. Ach moje bolavá křidélka, musím se vrátit, netroufám si na dalekou cestu. Ještě jednou, dvakrát. Jedoucí bílá věc je záchranným ostrovem, ale trvale tu zůstat nemůžu, rodina čeká.

Naposledy se odrazím a vylétnu vysoko nad hladinu, vysoko nad bílé plátěné křídlo.

Děkuji ti, člověče, žes zrovna měl cestu kolem...


19 názorů

Janina6
17. 06. 2013
Dát tip

Jo jo :-)


Janina: přesně tak, třeba Dášeňka od Čapka nebo Kocour Modroočko jsou z těch slavnějších...:o)


Janina6
16. 06. 2013
Dát tip

Delfasi (jen na úvod řeknu, aby nedošlo k nedorozumění - Alešova miniaturka se mi moc líbí!), ruku na srdce, čteš vůbec něco kromě Písmáku? protože tvoje otázka je takové malé objevování Ameriky. Spíš bych se zeptala - koho něco takového napsat ještě nenapadlo? :-)


Markel
12. 06. 2013
Dát tip

líbí*


voice
11. 06. 2013
Dát tip

svěží...*


srozumeni
11. 06. 2013
Dát tip
***

ano, taková ptákovina, vlastně...


Toscana
11. 06. 2013
Dát tip

Moc pěkné. Já mám tyhlety zvířecí (v tomto případě tedy ptačí) historky moc ráda. :-) *t


Člověk sveze na lodi kdejakou verbež. V Austrálii by mohli vyprávět.


mNTRA
10. 06. 2013
Dát tip

tohle bych si uměl představit jako zfilmovanou miniaturu


vlaštovka mi připomněla holubičku http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=266968


trochu jsem zrušil :o)

nejsem prozaik, ale to téma se vtipnou "úvahou" pojmout nedalo...ve skutečnosti je to historka, kterou zažil můj kolega během loňského plachtění na Jaderském moři.


Janina6
10. 06. 2013
Dát tip

To je milý textík. Líbí se mi ten motiv záchranné lodi, která tě ale veze na opačnou stranu... zajímavé. Zrušila bych jedno "trochu" (mávnu trochu silněji... abych se trochu zvedla).


zajímavé*


to je Noemova archa? I ta poslední vlaštovka odletí, kdyby měla odkulhat(


Lakrov
10. 06. 2013
Dát tip

Nevhodně načasované, napadá mě, zamyslím-li se nad právě probíhajícím ročním obdobím. Pak si hned vzpomenu na Oscara Wilde(-a) a...

Po dočtení sice nemám jasno, co bylo ústředním motivem k napsání tohoto textíku (snad variace na téma "V nouzi najdeš přítele"), ale docela se mi tenhle snímek krátkého časového úseku viděný "z ptačí prespektivy" líbí.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru