Na bezkach

        Sup sup, klouzam jednu nohu za druhou ve vyjete kolejnici. Vsichni jsou predemnou, protoze ja musim stale nekam civet. Na zasnezene stromy, ptaky  a na duchodce, kterym uvolnuji cestu, aby me mohli predjet.

   Kristyna zpomalila a pockala na me.  “Musim ti neco rict, ale musis si to nechat pro sebe.”  Napnula jsem usi. Jsem zvedava a tak nechavam Kristynu mluvit. “Inge a Bob se rozvadi”. Prekvapilo me to.  Cekala jsem nejakou hloupou malickost, jako ze ji muz leze na nervy a tak. Bob a Inge jsou spolu pres dvacet let. Oba maji radi sport, sveho psa  a oba by si pro korunu nechali vrtat koleno. Jeden z mala paru, za ktery bych byla ochotna dat ruku do ohne.

“Ne”, vyrazim ze sebe ,”a proc?” Cekam neco v tom smyslu, jako, ze si prestali rozumnet , ale zase me Kristyna vyvede z miry.

“Bob je zena”, vyrazila Kristyna ze sebe jednim dechem. “CO???”

“ Pry se odmalicka citil jako holka, Inge na to to prisla po deseti letech manzelstvi.Vratila se necekane domu a nasla ho zmalovaneho v satech a v podpadkach.  Dalsich deset let to  tajili spolu, ale ted chce Bob operaci a zit jako zena na plno. ”

     Ostatni uz byli v nedohlednu, museli jsme dohnat, aby si o nas nedelali starosti. Sup, sup slysim lyze klouzajici se po uhlazenem snehu. Zacina mi byt teplo.  Hlavou se mi honi Bob sportovec, Bob intelektual, Bob obchodnik, Bob stavitel  – ale nedokazu si predstavit Boba jako zenu. Bobinu. Znam ho dvacet let…znam?

       Ve predu uz vidim cekat sveho muze. “Zpomal”, septam, aby nas nikdo neslysel. “Musim ti neco rict, ale prisahej, ze to uz nereknes nikomu jinemu…..”