2 básně

kdysi...

 

bylo mi asi dvacet

stál jsem před opulentní výlohou lahůdek

na náměstí v hradci králové

ve tři ráno

a držel jsem v ruce kočičí hlavu..

opilej a vzletnej jako rogalo stoupající na horkým proudu

tak nějak navztekanej

na ten svůj pitomej a nesmyslnej život

že jsem musel neustále chlastat a snít..

morrison byl mrtvej a já mohl být jen stěží rocknrolovou hvězdou

nebo něčím srovnatelně významným

nebo něčím čímkoliv kurva významným..

cejtil jsem se jako v krimu

a dělal trable:

jako že jsem rozsekal Warburga o roh hospody Na růžku a tak..

chlapíci od parapetů to sotva stihli

rozehnal jsem je jako hejno vrabčaků, hehe

byl jsem definitivní áshól..

a teď zas tohle --

v nedalekým domě jsem si nechal otevřený dveře k přátelům

kteří celou akci sledovali z okna

potěžkal jsem dlažku jako prso bohyně nemesis a pak s ní fláknul

do toho rozestlanýho luxusu

fláknul jsem s ním do úsměvu svýho vlastního zoufalství

mrštil jsem s ní mezi pravej koňak

a deseti litrovku vizoura z ameriky která se neměla konat

jen proto aby se něco dělo -

dírou jsem prostrčil ruku

oh, jaký to porod!

popadl jsem zmíněný flašky a zběsile vyběhl schody do bytu k příteli a jeho dívce

narvali jsme to do šatníku a nahrnuli se k oknu

nedělo se nic

ani alarm..

kurva nech mi votevřeno! řekl jsem a

vyletěl zpátky na náměstí

popadl jsem ještě takovou tu propagační pětilitrovku ferneta a bechera a mozartovy koule

/prej abych je cucal nějak virtuozně/

a běžel s tím nazpět

na bytě byl ještě slepec kterýmu se z nějakýho důvodu říkalo Bobeš..

co se to tady děje O...? to si ty davide?

bobeš mě znal protože jsem ho několikrát vzal do kina na nejasnou zprávu o konci světa

jeho oblíbenej biják a pak jsme se ožrali pivem ve vestibulu -

bylo neuvěřitelný že hned na začátku jen podle řinčení skla poznal

že na vesnici útočí vlci.. /zbytek jsem mu prostě polohlasně odvyprávěl/

Bobeše oslepili v kriminále kam ho poslal otec komunista

aby přestal punkovat

měl tam bejt jen pár měsíců ale on toho maníko kterej mu tohle proved

umlátil v koupelně slepýma pěstma

a dostal deset navrch..

takovej Kristus se ještě nenarodil

kterej by jeho fotrovi odpustil..

"jo to jsem já Bobši, máš rád fernet?"

"ty hošánku jeden, ahoj, tys rozbil ty lahůdky na rohu!?"

"co to je za slovník kámo?" řekl jsem mu

"hihi, ty holomku jeden..!" zasmál se šťastně..

shromáždili jsme se kolem stolu

na ulici se stále nic nedělo - všude bylo ticho..

otevřel jsme ten Cognac a rozlil to

tak na co se napijem? zeptal se někdo

tak snad na ten vymrdanej vesmír ne? řekl jsem já

jo tak jo

na ten vymrdanej vesmír! řekli jsme všichni

a poslali to

tam

 

 

 

napouštím do sklenice miracle

 

cítím ji z cigarety

cítím jí z okouřených lžic

cítím ji z hudby hraný z baterie

cítím ji z vosku vylitýho do postele

ve 4 ráno

když si čtu bukowskiho při plamenu

cítím ji

jako horečnatej útěk do nebe na hořících lampiónech

jako ženu usmívající se mezi miliony jiných žen

a koho?

Paříž!

pokračuju frontálně jako romel

ale ne tak lstivě - spíš naivně a lačně..

a všude vidím symboly

jako tuhle rozevřenou pohlednici co ji mám roky na stěně -

a čeho?

Paříže vole!

nakonec je to tak

že se jeden osvícenej muž rozhodl vydat tam moje básně!

v jazyce bodléra a rimbauda - v jazyce célina!

a poslal mi letenku tam i nazpět

abysme to probrali v jeho pařížským bytě

pak přejeli vozem do provence

a dodělali se v jeho avignonským domě..

pozítří odlétám,

říkám si kam až jsme se to zatoulali z rodný pusty

/přítel je taky trochu maďar/

pro jaký finale dramatique..

pokračuju do koupelny svýho pražskýho vigvamu

odpojenýho od šťávy

eliminovanýho

v tichu ..

bytem kde jsem žil s pár milovanejma bytostma /s jen velice pár/

je to tak vysoko že sem žádná squaw nevystoupá

leda tak ty

purpurová tmo..

skloním se nad umyvadlo a regulérně sním

jak jsem slavnej v tom nejvíc sexy městě

v tom jablku rozkouslým v srpnu

na kterým ulpěla rudá rtěnka ala mucha..

a v jakým že?

v Paříži ty trdlo!

svět si mě podmaňuje a já se nenápadně zmocňuju světa

a pěju si jako ptáček v kryptě

jako měsíc ve dne

když konečně něco /to poslední/ funguje

a voda teče krystalicky studeně - -

napouštím do sklenice miracle

a lačně piju

 

 

 

---