Dnes

Utrhnu pro tebe stín rudé růže
kruh vázy zabolí trny její
vonět tmou v pokoji může
v níž hvězdy nás nahé hřejí.

Má malá, říká ti horko mých rtů 
jsem spálený neony v tělo a prach  
vyměním s věčností tisíc mých dnů
za vteřinu hodinek a misku vah.

A létem praskají kročeje podkroví  
z Božích muk hlas ticha šeptá že já
s mraky tu hovořím podoben bláznovi
a jiter na tebe bez slov se ptám.

Však není mrtvý ani živý, nesvítí a zhaslý je
nežil nikdy je červavý, ten kdo dnes nemiluje.