VZÁCNÉ ÚSMĚVY II

někdo to má dané, spousta lidí k tomu dozraje nemocí, ale hodně jich na svět zanevře, takové skoro vyjímky, o kterých píšeš, nás učí, jak stárnout se ctí

> ...info pro ty poňoukače, ať shromažďuju atak...

Máš látku, máš cit. Sežneš-li ještě čas (jehož se ti možná nedostává) a trpělivost (již u tebe lze očekávat), máš vše, čeho je třeba do začátku, pohromadě.

ano, tak to je a já obdivuju  i ty, kteří se o takové lidi denně starají, *

jo, ... jak povědomé ... *

Nezařaditelné do jakékoli kategorie - snad ostatní próza. Úžasné je to viděním toho, co lidé raději moc nevidí. Působil jsem teď nějaký čas mezi mladými lidmi do třicítky a musel jsem se smát i brečet jejich názory na stáří a to, co k němu patří. Tohle je to, čím by se sice literatura plnit neměla, ale poměrně   velká absence  je taky na závadu. Stáří je součástí života - nemělo byse ani v amatérské literatuře opomíjet (a jak už jsem naznačil - ani nějak upřednostňovat). Z tohoto pohledu si zaslouží tip...

Tvé drobné postřehy, které se tu den za dnem postupně objevují, jsou často takovými pohledy z jiného úhlu, než z jakého vidí svět většina z nás ostatních. Myslím, že nashromáždění těchhle postřehů by se časem dal postavit jiný, samostatný svět k nahlédnutí... pro ostatní; protože ty už jej dávno a denně vidíš.

Važme si lidí, co to nevzdaly.....pro mne je taková představa strašná...ale kdo ví co bude za pár let.......****T.......takovou nabíječku energie bych potřeboval..:-)

Nejenom takoví staří lidé si zaslouží naši úctu a pomoc. *