Jak jsem našel Písmáka

Náhoda je silný faktor v životě každého z nás. Náhodou jsem se dostal z Kladna do Lovosic. Náhodou jsem se chytil sportu a nebyla náhoda, že jsem se kvůli sportu do Lovosic vrátil i po vojně. Náhodou jsem před 51lety poznal svoji manželku . Náhodou jsem našel tisícovku v lese mezi borůvčím. Náhodou jsem se stal redaktorem našich městských novin. Náhodou mi ujela ruka na klávesnici... napsal jsem ohnivou filipiku proti odpůrcům dálnice...

Kde?

Ve zhruba desetitisícovém městě pod Českým středohořím... nakonec už jsem jeho jméno vyslepičil...

Dnes již významná členka rodiny  autorů v Písmáku byla jednou z pravidelných přispěvatelů do našich novin. Ozvláštňovala naše noviny osobitými vyprávěními, kresbami (a ona umí), verši a zprávami z výletů Poutníků. Kdo jsou Poutníci? Zeptejte se jí, je jednou z vás, jednou z nás. Velice plodná autorka a podle mých kriterií i velmi dobrá.

Jednou jsem se projevil v dlouhé diskusi o smyslu či nesmyslnosti dálnice vedené přes ty naše hory. Mám rád náš kraj, ale jsem zastáncem dálnice. Nemám však rád lidi, kteří u nás nikdy nebyli, přesto jim však naše nevyvinuté zákony dávají právo spolurozhodovat o osudu našem a našich hor. Brňáci, kteří jinak melou o »Práglu«   a jeho rozpínavosti najednou expandují k nám a vyprávějí nám o škodlivosti dálnice, kterou si sami vyvedli mimo Brno a všechny  obývané aglomerace. Dosti...

Tenkrát přestali psát dva z těch mých pravidelných přispěvatelů, kteří jsou opačného názoru. Bohužel - ti naši... Ten jeden stejně už neměl o čem psát. Ta druhá ale má stále co říci, ale právě ale...

Mrzelo mne to, chtěl jsem stav zvrátit a...  hledal jsem její jméno na internetu. Našel jsem ji: paní Janu Haasovou, malířku, básnířku a znalkyni přírody živé i neživé... Vesuvanku.

A našel jsem Písmáka.

Když to tak vezmu: dobře, že mi tenkrát ta ruka ujela...