Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Utrpení.

10. 02. 2002
1
0
1896
Autor
Peří

 

     Žiji,abych umřel a umírám,aby si ostatní lidé mohli uvědomit,že žijí.Vždy jsem si myslel,že žiji život naplno,avšak jen ve lžích jsem se utápěl.Měl jsem své sny a iluze,jež vystřídala tma.Tma bez počátku i konce,která nejde uspořádat tak,aby vytěsnila zmatek z mé duše.Stal jsem se pouhým snem bez reálného podkladu.

     A jak to vlastně začalo?Nevím asi ve třinácti letech,kdy jsem poprvé ochutnal onen lahodný mok,jenž mi dal odvahu vyrovnat se ostatním.Začal jsem se přátelit s novými lidmi,jimž jsem ukazoval jak mohou dopadnout.V tu chvíli jsem zářil jak hvězda na obloze noční,nikdo nedokázal tolik co já.Tenkrát to bylo krásné,avšak dnes vidím po jaké cestě jdu.Řítím se v prachu cesty,kde mě nikdo nevidí a jsem jen jeden z mnoha co se nemohou vrátit.Má duše začala chřadnout a já cítím,že umírám.Přišel jsem o lásku přátele i naději.Zůstává mi jen sklenice co stojí přede mnou a čeká než ji dopiji.Vyměnil jsem city za alkohol,který mi přinesl svobodu i utrpení.

     Proč jsem tedy začal?Snad jsem potřeboval něco dokázat,toužil jsem vyniknout aby si mě okolí všimlo a já mezi ně zapadl.Toužil jsem být rebel společnosti,co mě neuznává.Asi jsem se snažil vyrovnat všem těm lidem okolo.Alkohol pro mě začal být vším,denním chlebem i realitou.Na začátku byl pro mne alkohol snem,kde jsem si stavěl svůj domeček z karet.Z karet jenž představují osud zbabělce,který nedokáže utéct před jedinou věcí,která mu ukázala okno do světa,kde je vše možné,a kde nemusí mít strach,že se mu jeho domeček zhroutí na hlavu.

     Opilost je stav,kdy se stanete motýlem,co může letět kam chce,přelétá z květiny na květinu a má z toho pocit štěstí,který mu nic jiného nemůže dát.Když však sny v prach se obrací a z prachu nové iluze vyvstávají,narodí se nový den ,pak jste jak motýl,co za letu přišel o křídla.Padá a padá do kruté reality,kde ho nic a nikdo nečeká.

     Utápím se v depresích, jak v obrovské bažině, z níž není návratu.Nejraději bych umřel a probudil se v lepším světě. Unavuje mě můj život mé trápení.

      Po mnoha letech,kdy jsem holdoval alkoholu, jsem se rozhodl vyzkoušet něco nového, co by mi opět vrátilo pocit svobody spolu se ztracenými nadějemi.

     Dávám si svého prvního práska,kouř pomalu proniká do plic,uvolňujíc sevření,do něhož mě uvrhlo mé svědomí.Pozoruji kouř jenž jsem vydechl.Připadá mi jako můj život,nejdříve hmotný a krásný,s plynoucím časem se však rozptyluje a mizí v nicotě.Nikdy jsem nezažil tak krásný pocit.Proč mi teď svět připadá tak nádherný?Snad jen nevidím stíny na duších ostatních.Stíny,co je činí řadovými občany této planety.Jsou snad zajímavější než jindy?Řekl bych že ano.Možná již jen nejsem schopen vidět jejich záporné stránky a o to mi má cesta připadá méně trnitá s o mnoho impozantnějšími zážitky z putování životem.Ocitl jsem se v ráji,má podstata levituje bez cíle prostorem.A již jen čekám než se rozpadne na malé černobílé krychličky,jenž se opět uspořádají a pošlou mě jiným směrem,abych se mohl vyhnout své noční můře,jež zve se realitou.

     Jsem sám,a přesto cítím jak lidé v okolí se mnou soucítí a zároveň mnou pohrdají. Otevírám doposud zavřené dveře za nimiž je mi dovoleno přibarvit si šedou realitu všedního dne.

     Začíná sněžit.Úplně zkouřenej se zastavuji uprostřed ulice,hledíc do nebe,jak kousky naděje padají.Sníh víří kolem a mě napadá:“Jak jsem se sem vůbec dostal“.

     Mohl jsem být dnem i nocí,láskou či utrpením,snem i touhou.Dnes jsem troskou kohosi, kdo měl šanci stát se šťastným člověkem.

     Již ani rodičům nestojím za to,aby mi řekli:“Děláš chybu“.Nechávají mě,abych se z okraje společnosti,kam jsem se dostal,sám vrátil do života,po kterém toužím.Nejde to,jsem již moc daleko.Už nemám šanci pochopit smysl bytí bez alkoholu,či marihuany.Nechápu proč mě okolí soudí,když ani neví co jsem za člověka.

     Stojím na okraji černé propasti,přemítaje o svém životě … Slýchával jsem vítr ve vlasech,v korunách stromů ,zavřel oči a přemýšlel o čem asi zpívá.Zpíval o lásce, dálkách, o kráse a úžasném životě.Dnes již neslyším nic.Ohluchl jsem?Asi ne,jen již neumím,nebo možná nechci vychutnávat krás života.  


ondrech
03. 04. 2004
Dát tip
spoustu lidí píše na toto téma, ale tohle je fakt dobrý. Ale víš čím se dá zahnat tohle všechno? Ty se mi budeš asi smát, ale ....čajem!!! Zkus to a neptej se. Ne tím práškem v sáčku, kterýmu se říká čaj. Normálka nějakej pořádně silnej zelenej, nebo černej čaj takzvaný sypaný.Až do dna i s těma hnusama, co dole zbydou. No nic, snad to s tebou není zas tak špatný, když dokážeš napsat tohle dílko...

Jarodějka
23. 02. 2002
Dát tip
neznám tě, ale podle stylu tvých úvah jsi autor, který bude mít málem v každé básni slova: nebe, hvězdy, luna, sen, květina, moře, život, smrt, bolest, milovat, ztratit, a pod.... nebo alespoň jedno z nich, nebo hrubku

Jarodějka
23. 02. 2002
Dát tip
nemám nic proti tobě, jenom mám ráda jiné básně, kde se pořád nepíše o tom, jak autor trpí, nechá se litovat, a libuje si v neštěstí

Norek
15. 02. 2002
Dát tip
obtížné, ale dobré.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru