Jekatěrinburské matrjošky

Sovice sněžná Jekatěrina Žena

Má vlhké oči Zima přišla záhy

Na rakvi sněhu je dnes na tři sáhy

Koně se do něj boří po kolena

Petr je zatím

Veliký

a mění

tok dějin který stejně jako mraky

k východu spěje Zapřen o burlaky

nad kterými se všichni čerti žení

Je tichá Rus Kříž tiše vzrůstá Jemně

Po dřevě se mu slzy zlaté řinou

Smutné a těžké jako hořká země

v níž Černý Petr leží s Kateřinou

Město je tiché Plné sarkofágů

A vítr šeptá verše starých mágů

Rozráží dveře

na které kdosi znaky

čarodějnické napsal černou křídou

že v dálce slyšel obtěžkané vlaky

jak vezou svrab

a neštovice s bídou

...