Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+13 neviditelných
stav
datum / id05.09.2013 / 433139Vytisknout |
autorprádlo
kategorieVolné verše
sbírka2013,
zobrazeno1571x
počet tipů12
v oblíbených1x
do výběru zařadilMax Hutar,
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
stav

 

 

svetlo v kuchyni najprv blikalo kým

nezačalo svietiť

potom už iba blikalo a nesvietilo

 

dvere poličiek nám ostávajú v rukách

postupne ich odkladáme ku kontajnerom

 

nedostatok útulnosti vnútro je otvorené

a kúpeľňové jadro si doslova vyžaduje

zadĺženie s neistou zárukou

 

váham s výmenou žiarovky

ktorá medzitým zhasla

v byte nad nami búchajú dvere

 

malé bezvýznamné kroky

popamäti čo všetko

môžeme ešte stratiť

a ako ľahko


v noci potme pijeme vodu

 

 

 

 

 

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

23.02.2014 11:27:34Ostrich

Zatím jsem nepřečetl všechny ty kritiky, jistě zajímavé a podnětné, takže se k nim snad vrátím - pro mne je ten poslední řádek perfektní, je to jakýsi komprimát všeho předchozího, tím si tu básničku budu pamatovat.

10.10.2013 22:03:22vk
redaktor poezie

ok, ale aj tak si myslím, že existuje hranica, za ktorou interpretácia čitateľa "predbehne" text (možno nie v tomto prípade)

 

10.10.2013 19:54:40whispermoonlite

pokud chceš správnost čtení založit na statistice, potom ti nejspíš vyjde, že něco se překrývá méně a něco více. - následně odvodíš správnost od většinového názoru. - obávám se, že v literatuře (a umění obecně) princip demokratického hlasování nefunguje. - to je přímá cesta ke komerční literatuře.

uhasení žízně je cesta k udržení života, uspokojení jedné z jeho základních potřeb. - stále tam vidím světlo a antitezi k tomu, co se odehrává v předcházejících verších. - kdybychom přistoupili na myšlenku, že "nezbývá nic než čistá voda", jako opovrženíhodný nápoj, nebo "akt pití vody je nicneříkající banalita v dané scéně", nebude s námi miliarda lidí souhlasit, protože se k ní nedostane. - stále to nemohu vnímat takto negativně či marginálně.

(někdo by tvé čtení mohl označit za menšinové, ba až nesprávné a odsunout je do oblasti "mimointerpretace". :) - avšak k čemu by to bylo? - máš na svůj záběr čtenářský nárok.)

10.10.2013 17:19:53vk
redaktor poezie

Ak to správne chápem a rozviniem:

Povedzme, že máme veľký počet čitateľských interpretácií, ktoré sa sčasti prekrývajú. Existuje možnosť, že jedno z čítaní sa neprekrýva so žiadnym iným alebo sa prekrýva (príliš?) málo.

Je to síce nanič, lebo sa o nich nikdy neodzvieme, ale existuje potom nadinterpretácia (=mimointerpretácia).

K textu: voda sa u teba stáva symbolom, ja "vidím" tmu a uhasenie smädu... Asi máme "užšie", resp. "širšie" čítanie, ale potom by malo existovať aj "príliš" úzke/široké.

 

 

08.10.2013 11:55:59whispermoonlite

a.

08.10.2013 11:55:01whispermoonlite

díky za Ecův citát, na něm lze rozdíl ve vnímání textu výborně vysvětlit. - problém ve východiscích je v jádru fenomenologický.

v Ecově citátu je pro mě několik nesplnitelných předpokladů.

1) pokud už bychom přistoupili na to, že text je uzavřená struktura záměrů, neexistuje na celém světě instance, která by posoudila, které záměry to jsou. - prakticky existuje pouze individuální čtenář. - nikdo nemůže spolehlivě prohlásit: "moje čtení je totožné se čtením modelového čtenáře."

2) důsledkem bodu 1 je soubor čtení, která realizují text v jim vlastní podobě. - je tedy tolik textů, kolik je jeho čtení. - ta se mohou i v něčem překrývat, proč ne. - dokonce v ideálním případě se mohou překrývat všechna a stoprocentně. - ovšem potom není potřeba zavádět pojem "modelový čtenář". - stačilo by vzít jakéhokoliv reálného čtenáře a nekomplikovat si život. - nicméně, uznáme oba, že tato stiuace je čistě hypotetická a k absolutnímu průniku všech čtení nikdy nedojde.  

zde jsem uvažoval o možnosti zpětně rekonstruovat text bez čtenáře pomocí operace se souborem dosažených čtenářských realizací textu (tzn. konkrétních čtení) - ale jak přesná by taková operace byla, k čemu by dospěla? - a to i v případě, že bychom operovali se souborem všech čtení, což je prakticky nemožné. - vedle toho je prakticky nemožné rozpoznat podobu jednotlivých čtení v úplnosti.

3) záměr textu je v nejlepším případě jeho inherentní vlastností. - vrací se otázka, jakého textu, kde ten text nezaujatě existuje a jak jej mohu nezaujatě poznat. - myšleno doslova. - odpověď je taková, že text existuje pouze ve spojení s psychickým světem individuálního čtenáře. - vracíme se do bodů 1 a 2.

z mého pohledu tedy Eco mluví o textu, který doslova nikde neexistuje. - předpokládá existenci textu bez reálného čtenáře, jehož nahrazuje čtenářem modelovým, který ovšem také nikde neexistuje. - "text" i "čtenář" jsou pro Eca pomyslné hodnoty, které nikde reálně neexistují. - proto říkám, že problém je v jádru fenomenologický. - Eco předpokládá, že poznat je nějak lze. -

připuštění možnosti vícerých interpretací je pouze klamavé gesto. - Eco pravděpodobně potřeboval únikový prostor pro argument, že existují různá čtení (interpretace), aniž by byl nucen připustit, že je nutné rozložit tato čtení mezi různé čtenáře. - to by mu totiž zhatilo představu o modelovém čtenáři, který by se musel stát nekonečným souborem různých čtenářů. proto původ vícerých interpretací z nevysvětlených příčin přesouvá do textu, jejž tentýž čtenář vidí jednou tak a podruhé jinak. - není potom nutné uvažovat o mnohosti textů, když ne čtenářů? - problém se každopádně vrací na začátek. - která z těch interpretací je kanonická, "správná", která odpovídá záměru? v případě, že všechny, ztrácí pojem "modelový čtenář" smysl. - opět se stane souborem všech dosažených čtení.

tlak na ustanovení tzv. "správného čtení", "modelového čtenáře" či "invariantu", který má Eco na mysli, pochází, jak se domnívám výše, ze strany institucí, které mají potřebu nakládat s textem v sekundárních diskurzech a něco jím dokazovat. - ovšem tato hodnota je iluzivní, ze své podstaty falešná, nemá reálné opodstatnění. 

 

nyní zpátky k příspěvku, v mém čtení voda konotace, o kterých píšu má. - přenáší si je tam jako obecný symbol. - 

 

07.10.2013 12:40:53vk
redaktor poezie

zaujímavý pohľad

Za nadinterpretáciu považujem, keď čitateľ "nejde po texte", keď pridá k textu niečo vlastné, čo tam nie je, napríklad tu mi tak pripadala "oživujúca" voda, resp. "ve vodě je také světlo". Podľa mňa v texte nič nenaznačuje "svetlosť" vody, a preto moja otázka.

Nemám to naštudované, ale zbežne som našiel toto:

Eco: Cieľom textu musí byť vytvorenie Modelového Čitateľa. Ide o čitateľa, ktorý text číta tak, ako bol v istom zmysle zamýšľaný, čo môže zahŕňať aj možnosť čítať ho tak, aby poskytol mnohoraké interpretácie.

07.10.2013 10:53:14whispermoonlite

odpovím také seriózně, byť je to téma široké a není na ně jedna správná odpověď. nicméně moje východiska jsou takováto:

pojem "nadinterpretace" vnímám jako nástroj propagandy různého zaměření, včetně literární historie, která sugeruje zbytku světa, že nějaký text má svůj inherentní smysl, jejž je potřeba odhalit, a ostatní čtení zavrhnout. - pojem "nadinterpretace" je možno užívat jedině ve vztahu k předpokládanému správnému smyslu. - tato "správná intepretace" je z hlediska jednotlivého čtenáře veličina irelevantní. - pro čtenáře existuje daný text v takové podobě, v jaké ho je schopen realizovat. - zde je to známé holanovské "jakou lžíci máš, tolik nabereš" - já bych k tomu ovšem doplnil, že ani ta polévka není předem daná a že se proměňuje spolu se čtenářem.

propaganda, tedy činnost, která určitý text potřebuje přeměnit na popsanou a uzavřenou hodnotu, aby s ním mohla dále operovat v žádaných kontextech (od literárně historického přes literárně-společenský, až po, řekněme, společensko-politický) si s výše popsaným přístupem nevystačí, neboť text bez viditelně vymezené hodnoty je pro ni nepoužitelný. proto zavádí pojmy, jako jsou "nadinterpretace" nebo "správné čtení" apod.

na rozdíl od toho si myslím, že text existuje primárně pro čtenáře, ať jím je laik, nebo literární kritik, a jeho symbolické použití v odvozených kontextech (které jej redukuje na operativní hodnotu) nemá s jeho původem nic do činění. - jednoduše řečeno, není mým záměrem něco ohledně textu dokazovat. text zde není proto, abych jej používal jako nástroj k dalšímu diskurzivnímu boji, potíral jím jiné texty, vymezoval se vůči nim hierarchicky apod. - nabízím nějaké čtení a neuvažuji o jeho tzv. "objektivní" správnosti. objektivita textu je pro individuálního čtenáře nedosažitelná. své čtení mohu pouze srovnávat s jinými individuálními čteními. - něco jako "kolektivní" čtení je pouze abstrakce. 

pro literání historii nebo jinou podobu literární klasifikace je tento přístup nepřijatelný, to je zřejmé, ale je to také problém jejich výchozí metodiky, vnímání primárního smyslu textu. 

pokud chce někdo vymezit oblast tzv. "správného" čtení například na základě zprůměrování jednotlivých čtení, je to za prvé metoda, o níž by se muselo dále diskutovat, a za druhé, leží její záměr právě v oblasti druhotného použití textu pro taxonomické a propagandistické účely.  

nyní je tedy jasné, že na položenou otázku si můž odpovědět pouze sám tazatel. - pokud své čtení, případně jiné - kanonické, o němž nic nevím -, srovnává s jakýmkoliv dalším, může jedině on poznat, zda je takové, nebo makové, zda je v něm "nadinterpretace", nebo něco jiného. - já mohu pouze korigovat svá jednotlivá čtení, upravovat je podle toho, jak se mi text otevírá, zpřítomňuje, jak se proměňuje moje čtenářská zkušenost a schopnost, i třeba na základě srovnání s jiným čtením. tuto možnost nepopírám. - ale posoudit, co je správná interpretace a odvozovat od ní další pojmy, je, dle mého, nemožné.

23.09.2013 16:46:00vk
redaktor poezie

nie je to nadinterpretácia? (seriózne a bez urážky)

23.09.2013 10:30:27whispermoonlite

poslední verš se mi líbí, rozšiřuje text nečekaným způsobem. - a myslím, že ne arbitrárně. - básní proplouvá odumírání, rozklad, a náhle do toho vlétne oživující voda v pointě. - ve vodě je také světlo. - kontrast funguje.


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.