Podzim

V pokoji ze čtyř stěn 
na stropě nebe
obrázky sixtinské
tam pro nás slepé.

Kam vede právě teď 
let ptáků v oblacích 
dělí nás ze skla zeď
od všeho nad věcí.  

Venku je podzim
a modrá mlha
i tikot hodin 
odraz svůj vrhá.

Mé pondělí věčné 
být chvílí snášíš
jak stíny slunečné  
pro mě duši ztrácíš.

A ona lehounká 
jak pavoučí loď
tvářiček záclonka
vylétá z vod.

Ach Bože přebože 
jak my se modlíme
ústa svá do kříže   
na tebe myslíme.