Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Další silniční pirát

14. 09. 2013
6
24
4017

          Návštěva u maminky se protáhla. Začalo to vynikající slepičí polévkou, pokračovalo lahodnou svíčkovou na smetaně, voňavými tvarohovými buchtičkami, vanilkovou zmrzlinou, pokapanou vaječným likérem, a končilo maminčinými často opakovanými, nicméně stále zajímavými příběhy. Jarmila byla prostě skvělá kuchařka, ještě lepší vypravěčka, a Miroslav se k ní vracel často a rád. Nyní, když jeho dcery dospěly a odstěhovaly se k manželům, trávil v Oseku u Rokycan většinu ze zaslouženého důchodového volna.

          Návštěva u maminky se protáhla. Začalo to vynikající slepičí polévkou, pokračovalo lahodnou svíčkovou na smetaně, voňavými tvarohovými buchtičkami, vanilkovou zmrzlinou, pokapanou vaječným likérem, a končilo maminčinými často opakovanými, nicméně stále zajímavými příběhy. Jarmila byla prostě skvělá kuchařka, ještě lepší vypravěčka, a Miroslav se k ní vracel často a rád. Nyní, když jeho dcery dospěly a odstěhovaly se k manželům, trávil v Oseku u Rokycan většinu ze zaslouženého důchodového volna.

Vlastně byl s maminkou více než s vlastní ženou. A vůbec to nepovažoval za něco špatného, ostatně rodičové jsou to nejdůležitější, co máme.

          „Nechtěla bys k nám?!“ vyhrkl najednou. „Do Roztok! Na návštěvu! Na víkend! Marcela dělá kachnu. Vy-ni-ka-jí-cí!“ pochlubil se.

          Jarmila kývla, posunula si brýle na nose a dodala: „Dojdu si pro svou cestovní hůlku.“

 

          Miroslavova Škoda Felicie, udržovaná, pravidelně leštěná, měla najeto sto dvacet tisíc kilometrů, převážně na trase Osek u Rokycan – Roztoky u Prahy. A poměrně často i s maminkou na sedadle spolujezdce.

          Vůz se zhoupl, když stařičká hřmotná žena s hlasitým heknutím dosedla. Dubovou, sukovitou holí poklepala o palubní desku a benzínový motor naskočil a zabrumlal na pozdrav. Jarmila pohotově odpověděla: „Bůh rač tobě požehnati tvé cesty.“

          Rybník Karásek pokrývala tenká vrstvička ledu, sněhové vločky se snášely na čelní sklo. Miroslav jel opatrně. Velmi opatrně. V pravidelných intervalech kontroloval zpětné zrcátko.

          „Víš, maminko, myslím, že děláme málo. Lumpů je čím dál víc,“ pronesl smutně.

          „Ba, ba. Za komunistů by se tohle nedělo.“

Kolem rybníku kroužili hodinu a potom ještě dvě.

           „ Maminko, máme tu dalšího,“ oznámil rozhořčeně Miroslav, neboť je dostihlo černé Audi. „Nějaký protekční synáček zlodějského ódéesáka.“

          „Ba, ba,“ souhlasila Jarmila.

          „Čtyři kroužky pro teploušky, samozřejmě. Podívej, maminko, chce nás vytlačit,“ zhodnotil Miroslav situaci a přibrzdil na dvacet kilometrů v hodině.

 

          Zbohatlíkův automobil se jim přilepil na zadek. Na úzké okresní silnici, od krajnice ke krajnici, nedočkavě kličkoval. Marně. Felicie zůstávala ve středu komunikace, snad aby se vyhnula četným výmolům, anebo v tom byl jiný záměr. Každopádně předjetí bylo nemožné. Netrpělivý řidič zablikal dálkovými světly, zatroubil, a pak ještě mnohokrát.

          „Silniční pirát, maminko.“

          „Ba, ba.“

 

          Miroslav znovu lehce polechtal brzdu. Ukazatel rychlosti klesl na nulu, ovšem vůz krokem pokračoval, což tedy znamená, že ukazatel rychlosti neukazoval správně. V pravotočivé zatáčce si Felicie udržela defenzivní stopu, odolala náporu na výjezdu a v nejvíce zúžené části zrychlila na čtyřicítku. A další zpomalení, a kontakt nárazníků.

          „On do nás najíždí, chlapče!“ Jarmila stáhla okýnko a zahrozila holí.

          Jenže černá Audina využila Miroslavova zaváhání a protáhla se slabou stranou.

Lehce škrtla o hůlku a od gum se zvedl oblak prachu, když síla mnoha koní rozervala nezpevněnou krajnici. Pirát odbočil směrem k vjezdu na dálnici. A ještě, dvakrát, nebo třikrát naprosto arogantně zatroubil.

          Miroslav podřadil, rovněž dupl na plyn. Dokázal se přiblížit natolik, že si mohl přečíst: „Á tři, Té, Dé, Í.“ Následně klidně promluvil: „Na staré dobré české autíčko si ten protekční korupčník nepřijde.“ Strhl volant a na dálnici na Prahu se napojil přes policejní sjezd. Získal slušný náskok.

          Dvouproudová rychlostní komunikace v předvánočním čase. Stačilo najít si svůj kamion a nějakou dobu jet po jeho boku. Maska se čtyřmi kroužky brzy zaplnila plochu zpětného zrcátka.

          „Bude to nějaký nový model. Takové auto stojí nejméně sedm set tisíc korun,“ zauvažoval Miroslav.

          „Už nás chce zabít?“ zeptala se netrpělivě Jarmila.

          „Ano, už. Leč, maminko, kdo seje vítr, sklidí bouři,“ řekl a dupl...

 

          Zbohatlík učinil totéž, kvílení brzd! Smyk! ho poslal do svodidel a ty zase do kotrmelců. Dvacet nebo třicet rotací, dunivé rány, praskání skla, skřípání kovu. Zmuchlaný vrak.

Felicie zastavila hned před ním, načež dvě postavy vysoukaly se z nepohodlných sedaček a zachmuncaných bezpečnostních pásů. Jarmila, zakleslá v rámě Miroslava, opírala se o hůlku.

          „Jak se do lesa volá, tak se z něj ozývá,“ pronesla k troskám káravě, ale vzápětí ztuhla.

          Z boku teď už bezcenné plechovky se soukala mladá dívka. Svalila se do příkopu, v nelidské křeči. Chuchvalce krve z rozbité čelisti, vytřeštěné oči, řvala, ovládána šokem a bolestí.

          „Kdo seje vítr, sklízí bouři,“ zamumlal Miroslav tak trochu sám v sobě, pokrčil rameny, obešel svůj vůz a otevřel kufr.

          „Hever? Ne.

          Hasák? Příliš neohrabané.

          Teleskopický klíč? Možná...

          ...šroubovák.“

          Zatímco vybíral, maminka se došourala k naříkající, zraněné pirátce. Plivla na ni a vítězně zvolala:

          „To sis nemyslela, že se budeme bránit?! No? Kolik lidí jsi okradla!? Kolik? Kolik jsi jich zabila?!“

          „Nikoho…“

          „Lhářko! Mirečku! Mirečku, tohle musíš slyšet…“

          „Už jdu, maminko, už jdu. Copak nám ta nešťastnice zkouší nalhat? No, holčičko, tady ti žádný papínek ani naducaná peněženka nepomůžou,“ rozesmál se a chytl ji za vlasy. Labužnicky k nim přivoněl. „Heřmánek, jistě, oblíbená to rostlina všech silničních pirátů.“

          „Prosím, pusťte mě… Nikomu nic neřeknu…“

          „Ještě abys říkala!“ vyprskl. „Z lidí jako jsi ty, je mi smutno,“ dodal zničeně, poklekl a křížový šroubovák vrazil pod dívčina žebra. Jeho smutek odezněl. Dalšího arogantního řidiče poslal ke všem čertům. Nalehl na ni. Sledoval, jak odchází, jak strach v očích sílí, dech slábne, třesavka, rudé sliny, poslední prosebné sténání.

           Potom vstal, šnuptychlem otřel zkrvavené zápěstí. Pokynul mamince. Ta pochopila a cestovní hůlkou udeřila do již nehybného těla. Pak po druhé, po páté, po dvěstě padesáté, přičemž řidičce dávala rady do života, jak by se měla chovat a jak by neměla. Když už nevěděla, co říkat, začala vyprávět své nezapomenutelné příběhy z mládí. Například kterak dala americkému vojákovi jablko, nebo jak jí příliš pepře v polévce dráždí v krku.

Zatímco mluvila a trestala, Miroslav obhlédl zmuchlaný vrak. Objevil pár cetek a také utržené dveře. Pod nimi se ve větru třepetalo několik listů. Zvedl je.

Kniha jízd.

Našel poslední popsanou řádku.

          Gabriela Nováková, Cíl cesty, doplnění automatu na kávu, Domov seniorů, Praha, Vysočany.

          Důchodci, a posílají k nim silničního piráta," zauvažoval. A pak mu to došlo: „Maminko!“

               „Mirečku, teď mám práci,“ odsekla Jarmila.

                „Ale maminko!“

                „No, copak ty nedočkavče?! Snad ne další silniční pirát?!“

                 „Už to tak bude, maminko. A ne jeden... Celý dům plný silničních pirátů. Až po střechu!“

 

                  A tak o chvíli později, Jarmila svou zkrvavenou cestovní hůlkou poklepala o palubní desku Miroslavovy Felicie.

            „Bůh rač tobě požehnati tvé cesty.“ 

                   Ba, ba," odvětil Miroslav a s ustaraným výrazem ve tváři sešlápl plyn.

 


24 názorů

Teda že by to někdo nepochopil, to jsem si nemyslel. Čekal jsem hodně... odsouzení, zhnusení, ale nepochopení fakt ne. A že někdo napíše, že vůbec neví, o čem to bylo a ještě napíše o přeskakování, to trochu zavání tím, že jsi přeskakoval ty :-). Ale pokusím se tu konzistenci zlepšit, to slibuji.


StvN
26. 10. 2013
Dát tip

Nejak jsem to nepochopil. Vubec nevim, o cem to jako melo byt. Prijde mi to vicemene nekonzistentni, takove porad jakoze preskakovani z jednoho na druhe.


Já děkuju za komentáře. Přiznám se, že jsem nečekal, že by zrovna tuhle povídku někdo ocenil a vůbec zařadil do nějakých povídek měsíce. Ale někde to mám zase naopak, že si říkám, že ta je OK, a přitom pod ní pomalu ani nikdo nepřijde. Asi hodně dělá název a pak také délka dílka, pomalu tomu začínám přicházet na kloub. Každopádně bych byl rád, kdyby se třeba i jen jeden z místních kritiků kouknul na některá ta delší dílka, protože tohle jsou vyloženě experimenty. Jako docela mi pomohlo několik připomínek:

1) neměla by tam být zmínka, že jedou k manželce, ale že se prostě jedou projet, to určitě,

2) potom se vám nelíbilo neucelené vyprávění, tam také částečně souhlasím - asi by se hodilo aby vypravěč jel pořád stejně, ale na druhou stranu byl záměr první část vyprávět ironicky a potom přejít k brutalitě, jak už tu někdo zmínil Funny Games. Ne že bych se inspiroval. Inspirace byla v lidech. Některý ty popisy jsou asi moc květnatý, to asi jo.

Za tyhle připomínky děkuju, nicméně těžko se mi z toho něco bere do budoucna, protože je to miniatura a experiment. Ale i tak dík, je to lepší než drátem do voka.


Tragicus
22. 10. 2013
Dát tip

Trochu moc (okatě) mravokárné. Takovéto nastavování zrcadla, zvlášť natolik pokřiveného, je trochu naivní a prázdné. A svou předvídatelností i nudné. A děsně mě srala ta archetypičnost postav.

Ale i Funny games jsem vypnul asi po 20 minutách.


DZP DZT


Matka piráta se ještě modlí...to je tedy vražedný koktejl.

Když to tu tak zmiňujete, tak to taky vidím. Díky za komentáře a přečtení. 


reka
07. 10. 2013
Dát tip

Janina měla výborný postřeh o tom, že by stálo za to sjednotit vypravěče. Taky si myslím, že by to povídce prospělo.

 

Myslím, že by taky stálo za to z textu úplně vyhodit zmínku i Mirkově manželce - nehraje tam žádnou roli, nefunguje ani na motivické rovině, nemá vůbec žádnou funkci. Prostě oběd a pak hned Mirkova vyjížďka s maminkou.

 

A jinak tedy, dobrá povídka.


Zordon
07. 10. 2013
Dát tip

Celé mi po přijde takové odtržené od reality asi jako věta "Miroslav znovu lehce polechtal brzdu." Brzdu v autě (nota bene ve Felicii) nelze lehtat, na ni musí člověk skutečně šlápnout.


Fruhling
07. 10. 2013
Dát tip

Janina má pravdu, s tou polohou vyprávění, strašně to mate.

Chvílemi Švejk, chvílemi Funny games.

RTo by čtenářsky rozpoltilo i jiné šíbry než je moje maličkost.


Janina6
06. 10. 2013
Dát tip

Fajn, zařazuji povídku do soutěže.


Jsem pro každou špatnost. Něco už jsem teda opravil po zamyšlení se nad komentáři. Třeba orezlý kufr. Ale to se snad neřeší...


Janina6
06. 10. 2013
Dát tip

Co bys řekl na nominaci do soutěže Povídka měsíce?


Děkuji za přečtení jak Garthovi tak Janině a připomínky si promyslím a někdy s odstupem třeba i zapracuji. Díky.


Janina6
23. 09. 2013
Dát tip

Tohle se četlo dobře, jedním dechem. Myslím, že náznaky k pochopení, co ti dva svatoušci provádějí, jsou dostatečné (mně stačilo "myslím, že děláme málo", abych zbystřila a začala tušit...)

Myslím, že by bylo dobré sjednotit v celém textu pozici vypravěče. Abys rozuměla – myslím, že není dobré, aby to chvíli vypadalo, že vypravěč má zcela chladný a věcný odstup (ten se mi mimochodem zdá velmi vhodně zvolený), ale najednou se začne pitvořit a šklebit („rodičové“, „zachmuncané pásy“, „lehoulince orezlý kufr“), případně s vykulenýma očima přehánět („v nelidské křeči“, „udeřila po dvěstě padesáté“). Jako by vypravěč neměl jasno, jestli je cynický pozorovatel, nebo romantik zmítaný city... :-)

Ještě drobnost: "Z boku teď už bezcenné plechovky se soukala jakási mladá dívka. " Tady bych vynechala to slovo „jakási“. Pro čtenáře i pro ty dva je to někdo naprosto očekávaný a konkrétní. Možná by se hodilo říct rovnou „řidička“.


Garth
15. 09. 2013
Dát tip

moc pěkný...:)

možná trochu moc do absurdna, že z toho nenaskakuje husina.. ale líbí se mi ten popis, jak maminka skvěle vaří, taková ta idylka "dobrých lidí" vs, jejich obrovské ingorantství..


Lakrov
15. 09. 2013
Dát tip

To, ze Miroslav na svou "obet" (krouzenim kolem rybnika) cekal, by bylo vhodne v textu nejak zduraznit, ujasnit. Ted, kdyz to vim, tak to nachazim  i v predchozich dvou vetach (...V pravidelných intervalech kontroloval zpětné zrcátko a ...myslím, že děláme málo...). Ctenari, ktery tu napovedu nedostal, ty vety vsak mozna tohle nanapovi a veta o krouzeni kolem rybniku mu bude pripadat jako ilustrace, dokreslujici svatecniho, "vyhlidkoveho" ridice. Ted, kdyz vim, co vim, mi ta povidka dava podstane vetsi smysl


Díky za přečtení oběma. Myslím, že se nesluší dovysvětlovat, co jsem chtěl říct. Ale vysvětlím ty nepochopené větičky. Kroužili kolem rybníku, znamená, že jezdili dokola kolem rybníku a v podstatě "lovili" nebo prostě čekali na dalšího silničního piráta. No a nemůžu nechat dívku žít, když má umřít :). Není to tedy jen o starých lidech, ale o Česku obecně. A teď trošku mimo povídku :-)....  Když řidič starého Favoritu zapomene zatáhnout ruční brzdu a jeho auto na parkovišti dojede a opře se o auto zaparkované před ním, tak si nikdo neřekne, že je arogantní řidič. Prostě jenom zapomněl. Ale když řidič Audiny, klidně i 8 let staré A3 z bazaru, která stojí polovinu co Oktávka? Přijde nasraný Čecháček a začne kvičet o arogantnosti a zbohatlících. Češi jsou stádo ovcí, což už je klišé, ale je to tak, s tím se nic nenadělá.

No a moji dva hrdinové třeba jen v televizi slyšeli, že řidiči Audin jsou nebezpeční silniční piráti. Mirek a Jarmila se stali kladnými hrdiny příběhu. Takovými českými Supermany, Ironmany, nebo Batmany. Tak to je, oni jsou kladní hrdinové, kdežto ta dívka záporný - ona je ukrutnej Pan Tučňák nebo Joker. Dobro muselo zvítězit nad zlem.


Lakrov
15. 09. 2013
Dát tip

To, ze (me) uvodni odstavec rozciluje svou rozvlacnosti a "prežvykováním" je -- jak mi dochazi pozdeji -- zrejme autoruv zamer.

 Nerozumim presne (ale asi tusim), co ma rikat veta: ...Kolem rybníku kroužili hodinu a potom ještě dvě... Prechod od komickeho uvodu, postaveneho na cemsi tak trochu oidipovskem, k one akcni scene, v niz s kazdou vetou pribyva absudrnosti, povazuji za urcite stupnovani, "akceleraci". Shledavam cosi jako kritiku starsi (prestarle?) generace a taky trochu tendence moralizovat. Jen humor, deklarovany v podkategorii, nenachazim; snad proto, ze vyznam zaverecneho "dum plny piratu" nevyzniva dost jasne. Nebo proto, ze je mi lito te divky; mel bys ji nechat vic "mluvit", aby to nevypadalo, ze umre...


lucifuk
14. 09. 2013
Dát tip

Mám jeden problém. Najprv sa to tvári ako komédia, a vcelku dobrá, no potom to úplne bez prípravy vpadne do až hororovej pasáže. Tie to dve časti sa až moc bijú. Ale inak až po haváriu to má spád.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru