Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sesamoty, bezpředmětné
21. 09. 2013
9
4
844
Autor
Morgana.le.Fay
pryč
zmizel jsi.
hledala jsem v ulicích, v tramvajích, na schodech,
v záhybech pod dekou načichlou sny
už nejsi;
paprsky spící pod parketami.
blednutí
svázala jsem sama sobě ruce,
řezala do zápěstí, aby city vytekly
abys vybledl
a nakonec
začal ses rozpíjet a ve mně se rodila lehkost.
klesal jsi do podzemí mé mysli
ale zde žil dál
věšel myšlenky, stále byly neseny;
tebou, vodou nebo vodou v tvých očích
když jsem čekala jestli nevyschne
u tebe jsou i slzy prolhané
zoufalství
co jsem bez tebe?
byla jsem, vždy, před tebou nebo nikdy
nepamatuji si,
zda jsem se nadechla jen proto, žes mi řekl "dýchej"
a věřil, že budu
tvé věty sklouzávaly jako další lži po mých ramenou
přesto jsem stála pod okapem
chytala
do rozpraskaných dlaní
kapky deště, úlomky mlčení, vteřiny dlaní
a prohlubně doufání
a tys věděl. že jsem ona.
viděl propasti, které každé ráno chodím sbírat
i když vím, že ihned narostou nové.
a já doufala, že uvidíš vše;
vlasy, oči, obrysy těla
a že jednou
skutečně budu celá
anima, stín, self.
samota
nepřítomnost, kterou lze nahmatat.
houstne,
bodá, vpíjí se i gumuje
všechny tepny vedoucí od srdce
čekám, i když není na co.
jen písek a prach.
tablety a žiletky v ruce.
musím jen být.
sama od sebe.
sama pro sebe.
tělo i duše.
vším i ničím.
bezpředmětné
stále jsem blesk,
jsem elektrické výboje.
přerušovaně svítící lampa, které ne a ne vyhasnout
i tma bez hranic
stále toužím, i když nikdy nepřijdeš.
podej mi ruku.
vypal mou osamělost i s kořeny.
žij ve mně. i já mám vodu.